Neděle, těsně před rozedněním, zima, ticho... a osamělej muzikant, kterej přišel o nástroj...

Starší báseň, ale včera mi celý den zněla v hlavě jako mantra - a pomáhala mi projít skrz včerejší "malou temnou noc duše"... děkuju :-)

po dlouhé době něco, s čím jsem spokojená - obraz na téma smutek

Jeden starší kousek. Tohle jsem napsala dva dny po Havlově smrti a vybavilo se mi, když jsem dnes četla, jak pokračuje plivání z Hradu na Peroutku. Asi není potřeba nijak aktualizovat, základní myšlenka je stejná a bohužel stále stejně platná.

Už bych měl spát

zase jen takový výkřik... snad už jsem si těch smutků konečně užil dost...

Písňový text.

Už jsem si kdysi podobnou básničku napsal. Ale kdykoli se do těch míst dostanu, přepadají mě stejné pocity. Mrežnica je jednou z nejkrásnějších řek Chorvatska. Od dob občanské války má zaminované břehy. Nádhernej a strašně smutnej kraj plnej slunce, vůní, bylinek, vodopádů, ale taky opuštěných rozstřílených domů, pomníčků a všudypřítomných cedulí s lebkami.

Záznam z porady je fiktivní, jakákoli podobnost se skutečnými postavami je náhodná, jediný jmenovaný nebyl v tomto tisíciletí příslušníkem žádných ozbrojených složek Závodní bi - turbo triolet na slova: plán, smích, podezření, důvod, nábřeží

https://www.youtube.com/watch?v=oFLdmJMaChw&list=UUlaRBVGptGapzzYFYb0nkew

milióntádvěstětisícísedmsettřicátášestá básnička o smutné náladě

zase jen taková chvilka... noc ze soboty na neděli - zhruba půl páté, prázdné ulice, na zádech havarovaná harmonika, v duši tak nějak všelijak...