Už to mám dlouho rozepsané,toto zamyšlení,tak ho sem dám,ať mám "klid":-)

„Quomodo cecidisti de caelo Lucifer qui mane oriebaris corruisti in terram qui vulnerabas gentes" - „Jak jsi spadl z nebe, Jitřenko, který jsi zrána vycházel, pospíšils k zemi, ty, jenž jsi zraňoval národy!” Zrada nejmilovanějšího nejvíc bolí...a křivda srdce zatvrdí. Navěky věkův...

..hříchy? ..

Z hluboké deprese vznikají básně. Z hluboké deprese v biologii vzniká tohle:

Když jsem ji psal honilo se mi hlavou jak cesta naší ulicí zdánlivě připomíná životní pouť... Od radostných setkání s lidmi až po hovna či kaluže do kterých naší vinou šlápneme. A konečně jsou tu lampy, kterých si většina všímá jen když nesvítí. Jinak je moje první, tak budu moc rád za kritiku)

shnilost nezná mezí, tak já Vás prosím ...

víra a její vnucování...

Když je mi nejhůř, obracím se k modlitbě.

Vítr působí osvobodivě,tedy alespoň na mne a Duch svatý se projevuje jako lehký vánek...

z Věry mám vzpěru, má jméno v téru a já ho tak žeru

...