Vrchol sebectva?

Současný příběh převedený do bajky

...

Zimní pohádka o míjení se - přišla mi na mysl s prvním sněhem

slohová práce...

pokus o erotickou, možná smyslnou báseň...

(Zamyšlení nad každodenním bojem pohodlnosti se zodpovědností.) Dostali jsme to jako zadání ve škole. Původně jsem si nebyl jistý zda to sem dát a nakonec jsem si řekl, proč ne. Mimochodem byla to pro mě improvizace. S problémem vstávání se nepotýkám.

Nejsem ekolog, pacifista, nezabývám se humanitární činností. A tahle báseň není výtkou nebo nějakým filozofickým zamyšlením... Prostě mě to napadlo ve sprše:-)

Reportáž z havárie tramvaje. (Včetně fotografií.)

Milý Jiří, vše nejlepší k narozeninám!!! Všechno, co jsem chtěla, jsem do této prostinké básničky nedostala..... díky, že jsi!!!!

vím, není to zrovna dvakrát úžasný, ale prostě chci se podělit o svůj názor na věc.......klidně to okomentujte záporně, aspoň se budu moct poučit ze svých chyb....

Už mě přestalo bavit zvát slečny na večere a jim podobné akce s nejistím koncem, kde jsem se jen koukal, jak si plní svoje bachory za moje prachy

Proč nemůžu vzít bělítko a jednoduše všechno trápení smazat? Protože bělítko jen překrývá, nemaže...

muselo to ven

Je to jen rychlé ale od srdce

Četl jsem na literu báseň s poetickým názvem Nedělní ráno a hned se mi vybavil refrén známé písně téhož jména z brku Vladimíra Poštulky, kterou tak skvěle zpíval Pavel Bobek. Pozměnil jsem první verš a zbytek textu už je jen můj, ovšem zpívám si to na stejnou melodii! Omylem jsem tu píseň přisoudil Mirku Hoffmannovi a Zelenáčům, i když možná ji taky někde zpíval. Teď jsem to zjistil a opravuji aspoň zde. I když i Mirka Hoffmanna rád poslouchám...