Emily Dickinson : Bzukot much - když jsem umírala

Bzukot much - když jsem umírala -
Nehybnost v pokoji

Byla jako nehybnost ve vzduchu -
Mezi vzdouváním bouře -

K nebi oči - pláčem vysušené -
Hruď sbírala sílu náhle
Na výdech poslední - až v pokoji -
Spatřen bude Pán -

V upomínku dárky své -
Jsem odkázala tak jak stanovil
Mi úděl - tak jak se i mělo stát -
Pak jen smutek muší

Mezi mnou a světlem bzučel -
Slabě a přerývavě se ta melodie chvěla -
Vzápětí okna ztemnila se - a pak
Pak nic jsem neviděla -
»jméno
»heslo
registrace
» autoři online
Ještěrka
» narozeniny
VITANA [2]
» řekli o sobě
Sucháč řekl o Umouněnka :
Prostě Vivi, ta od sazí, duší Blázen, člověk, který má takovou představivost, jakou jí v tak ranném věku, ve kterém je, může závidět prakticky kdokoli...fantastické hrátky se slovy v jakékoli formě jí už dávno katapultovaly mezi elitu...jsem rád, že Tě znám... :-)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku