20.12.2013
37, žena, Praha
|
komentáře k dílům uživatele :
28.12.2013 - 22:59
4
Hodně mi zvedla náladu je pravdivá a plná něčeho co neumím popsat moc se mi líbí
23.12.2013 - 20:56
5
hereticbeast: Děkuji za názor ;) upřímně, dávám většinu (nebo všechny?) své básně do této kategorie, neboť vlastně experimentuji, nemám žádný styl a většina mých básní je tak praštěně "zmatených", že mi nějak nepřijde fér, dávat to jinam :) každopádně děkuji za názor, budu se snažit ;)
23.12.2013 - 20:52
5
dneska mám nějakou čtecí i psací náladu, tak ti taky něco napíšu - pod kategorií experiment si toho experimentování představím o něco víc, taky je to dost ukecaný, nevadilo by nějaká slova vyškrtat, ale pak jsou tam věci jako
"jen všímám si myšlenek co tečou mi z nosu"
nebo
"Chci se taky houpat, prosím, na nevlastní matce"
což mě dostalo...a ten poslední řádek mi momentálně mluví z duše :) příště se ale neboj víc experimentovat, budeš mít jednoho vděčného čtenáře navíc
"jen všímám si myšlenek co tečou mi z nosu"
nebo
"Chci se taky houpat, prosím, na nevlastní matce"
což mě dostalo...a ten poslední řádek mi momentálně mluví z duše :) příště se ale neboj víc experimentovat, budeš mít jednoho vděčného čtenáře navíc
21.12.2013 - 10:47
2
Líbí se mi, hlavně ten konec. Jenom místy mi tam drhne rytmus, třeba dávat do jednoho verše hned tři věty je možná až moc.
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)