19.12.2007
57, žena, Plzeň
|
komentáře k dílům uživatele :
28.08.2009 - 20:04
14
Je to stručné, trošku mi to neladí a chtělo by to rozhodně pokračování! Já se svým citem pro mateřštinu bych asi raději v posledním verši napsala "a zpět neohlížím se už bez ustání", ale třeba se pletu.
28.08.2009 - 07:29
14
Díky za přečtení, do těchto diskuzí se nepouštím, protože o tom, co který člověk cítí, se diskutovat přece ani nedá, každý má pravdu svého úhlu pohledu.
27.08.2009 - 21:46
14
znám to místo, Bohu milé
kde tělo, duše pookřeje
znám zahrad stín a ticha chvíle
i víru, bránu do naděje
kde tělo, duše pookřeje
znám zahrad stín a ticha chvíle
i víru, bránu do naděje
27.08.2009 - 20:25
14
tím "už" jsem myslel, že jsme stát plný ateistů a nikdo nemá jiné vyznání, asi jsem to špatně vyjádřil;) a náhodou křesťanství dneska už není zas tak špatný, jako to bývávalo kdysi a jak říkáš, když věří, že to pomůže, tak to je jen dobře pro ně, aspoň věří :-)
27.08.2009 - 13:04
14
už ? :D, :P ... a někteří vždycky byli ,-) .... /není čas se jít pomodlit ? / ...nic, oki, to je každého věc, když si myslí, že to pomáhá ....
27.08.2009 - 13:03
14
No Tuall chápu, my ateisti by jsme si asi stačili s nebem..... Jinak pidi a hezký....
18.08.2009 - 09:27
8
Krásná báseň. Mou zkušeností je, že světlo přichází nečekaně a dává nám pocítit vůni své existence...Poté odchází. To období bych nazval jakousi zkouškou...Zkouškou k tomu jestli si zasloužíme, aby se k nám světlo vrátilo natrvalo.:-)
17.08.2009 - 20:40
8
Moc pěkné doufání a toho světla se rozhodně drž. Už Ti to poradil nostalgik a já se musím přidat.
17.08.2009 - 16:07
4
O radosti a naději chci číst
o hrdé hlavě, cvalu bez otěží,
smutkem již přemnohý byl popsán list
mám další číst a jej chválit? Stěží...
o hrdé hlavě, cvalu bez otěží,
smutkem již přemnohý byl popsán list
mám další číst a jej chválit? Stěží...
17.08.2009 - 16:02
8
V samotě, hlavu svěšenou, stála jsi v bezradnosti
až zželelo se světlu, co mystikou dme chrámy,
světlu, co prosící a vyvolence přesmutnělé hostí,
tak sestoupilo s výšin by prodlelo mezi námi
a lásky písni, té z málem již zapomnění not
dá nesměle roztančit se pustin nad kráterem
To světlo nespusť s očí a střez ten světlý bod
a cestu příští vol vždy jen svého světla směrem
až zželelo se světlu, co mystikou dme chrámy,
světlu, co prosící a vyvolence přesmutnělé hostí,
tak sestoupilo s výšin by prodlelo mezi námi
a lásky písni, té z málem již zapomnění not
dá nesměle roztančit se pustin nad kráterem
To světlo nespusť s očí a střez ten světlý bod
a cestu příští vol vždy jen svého světla směrem