Jen povzdech z nesplněneho ,a tolik nadějného přání ..

Výborně se čte, ale velmi mě mrzí 2 věci:
1. Nedozvěděla jsem se, jestli tam mají erární sprchový gel a já nesnáším otevřené konce.
2. Zdá se mi to jako úryvek z delšího díla, které bych si moc ráda přečetla a kde bych se dozvěděla kontext této situace. Bez kontextu nepůsobí zápletka tak zajímavě, protože moje obrazotvornost nemá možnost více si informace zařadit. Mohl by to být přitom skvělý cestopis.

A tak to v dnešním světě bohužel chodí. A lidé to stále nechápou... silné. Pěkné a smutné. Děkuji

zpracování mě sice nenadchlo, asi bych to více rozvedla...možná použila jiná přirovnání.. (to je ale každému podle chuti) každopádně! myšlenka je krásná a co víc - je důležitá! děkuji za dotknutí se tohoto tématu :)

zapomínaní je největší bolest vyhaslých srdcí

slavek: to sice nechápu, ale díky za přečtení

Jj. Shrnul bych to Švejkovým "Člověk si myslí, že je gigant, ale je hovno kamaráde."

Také se mi stýská po cestování,... bože kdy to skončí

slavek: Diky

Já jsem tady kdysi popisoval básně v mnoha slokách. Ty to dokážeš v pár řádcích. Klobouk dolů...

Samota je mikroskopem duše
Dálky svobody vedou k blízkosti bytostí
nejen řádkami se vnořuj.

Tato úvaha mě přivedla k jiné myšlence – nakolik je vlastně pro člověka důležité zapadat a co to znamená. V onom „zapadání“ se totiž vlastně skrývají dvě různé věci – jednak je to konformita, tedy dobrovolné plnění požadavků okolí, které následně vede k přijetí jeho hodnot za své; a jednak je to skrytí a nepraktikování svých identit, což následně vede k jejich vymizení či zapomenutí. To je efektivní z toho hlediska, že člověk se o svoji identitu nemusí starat sám – stará se o ni jeho sociální skupina, což je stav velice podobný tomu, jak to funguje v běžné rodině a na co je člověk zvyklý z děství (jen málokdo nezapadal ani ve vlastní rodině). Na druhou stranu, pokud se o identitu člověka skupina stará způsobem, který mu vnitřně nevyhovuje, a stanovuje mu roli, která je pro něj ponižující, nepříjemná a vysilující, je mnohem lepší nezapadat a snažit se být druhým pozitivním vzorem. Pokud to člověk dokáže. Možná, že jsou lidé, kteří nic jiného než zapadat neumí. To je můj pohled člověka, který takřka nikdy nikam nezapadal.

parádní! Díky za ten text, je potřeba si uvědomovat, že všichni dýcháme stejný vzduch, smějem se i brečíme :-)

K zamyšlení.

oslovila mě

Severak: mezi básně jsem to dával a zase mi jiní řekli, že to tam nepatří. Miniatury jsou pak ještě kratší...

mám k tomu dvě připomínky:
1) není to povídka, spíš bych to zařadil mezi básně nebo miniatury
2) ten obří blok cukru se jmenuje "homole" a kdysi se takhle prodával cukr i v Čechách

To je dobrý spojení mezi silou a slinou.

Super :-)

Máš pravdu.