toto je hezké zamyšlení..:-)

Líbí se mi rytmus tvé básně, hezky se mi to přeříkává v hlavě (bohužel ho trochu kazí poslední verš první sloky, kde jedna slabika přebývá a trochu tím rytmus rozhodí). Také se mi zamlouvá poselství díla, s nímž velmi souzním. Používáš jednoduchá vyjádření a zní to hezky, nekomplikovaně, prostě. Jen v tom úplně posledním verši mi moc nesedí ten slovesný tvar, ale uznávám, že bych sama špatně vymýšlela něco jiného.

Pěkné.kéž jednota by byla
Jak hrouda se
pod tíhou nedrolila.
Výra jedince
povzbudí.
Nebo zahubí

Poezie anonymity: To mě těší, děkuji.

človiček: Já mám samotu velmi ráda. Hlavně poslední dobou. Ale tahle báseň je o trochu jiném druhu samoty.

To mi vzalo dech.

Samota člověku odhalí spoustu věcí a pocitů. Někdy je to i lepší než být v špatné společnosti. Nejtěžší samota je v pustém vztahu.

človiček: Je to přesně tak. Neustálí vývoj, poznávání, o(d)pouštění a nalézaní nového.

Děkuji.

Každý ráno se může místo Nás vzbudit někdo nový, jiný. Občas se mi to stalo a bylo to vždy fajn, když ta duše nechala mé boty u postele a šla hledat bosa novou cestu. Hodně štěstí....Život je cesta, nikoli cíl.

Psavec: Děkuji.

Povedený fejeton.

Psavec: To mě těší.

Poezie anonymity: Děkuji za milá slova.

Nečetl jsem tu mnoho lepšího

Zaujala.

Dandy: Děkuji.

Dandy: Děkuji.

človiček: Děkuji za pěkná slova.

človiček: Ano, trvá to. Ale všechno má svůj vás.
Děkuji.

Příběhy života jsou prosté.
Nebo znich husí kůže roste.
K zlzám dohánějí.
Však jsou i snové.
Jejich prožitkům se útect nedá.
Možná je jen čas vsťřebá.
A zasnít se je tak krásné