Dandy : děkuji.

Myslím na zbloudilé noci, studeno od Vltavy a nekonečné líbání. Nekonečně dávno. Děkuji za prozření.

Pěkný zážitek.

Psavec : děkuji Ti za komentík.

Půda a voda, co je vzácnějšího?

zaseja: napsal si svatou pravdu, ale stejně je to krása hledět od muzea dolů, děkuji ti za komentář.

někdy v roce 86 jsem se přistěhoval na Vinohrady, jen kousek od Muzea, na dohled od Václaváku. Prožil jsem tam krásné chvíle všech demonstrací, časy oživení a znovuvstání nádherného místa. Pár měsíců jsem tam i pracoval, v pasáži Letka, a po pár letech se vrátil a pracoval v pasáži Černá růže, pár kroků od náměstí.... krásné časy, devadesátá léta. nádherná doba...dnes už tam nechodím, jen když to jinak nejde, kosmopolitní tvář je mi protivná a bytosti, které ovládají noční podobu města, jsou mi odporné

Dandy : děkuji za komentář. Ano je to tak.

Moc pěkně napsané jen půdy si mnoho lidi neváži.
Nedava život jen nám.
Stopy vní nikdo nebere vážně.
Co skryto není jestě ani známo.
Je výse že pých předchazí pád.
Půda,voda vitr vše živé by mělo žit v harmonii.
Ne v rospinavosti jednoho druhu.

Mlčeti Zlato : ano, poslední věta je krásné vyjádření, souhlas.Tato myšlenka se mi honila na verše dlouho. A děkuji za komentář.

Přivedla jsi mě na myšlenku, jak je to, co je zapsáno v půdě pomíjivé, když se o ni nikdo nestará. Jak se mění v prach, který vítr odnáší a voda splachuje.
Ještě, že je možné si myslet, že to není tak zlé.
Jan Hus (prý) řekl, že půda patří těm, kteří na ní pracují. Řekl bych, že by na ní měli pracovat ti, kterým patří, aby si jí vážili.

Psavec : Milánku, děkuji moc.

Hezky píšeš, rád to čtu, díky.

Mlčeti Zlato : větvoví, je krásně, díky.

Mlčeti Zlato : ano, jak jsi to správně napsal "svět se mění v nádoby s mlékem rozlité", super spojení. Děkuji.

Mlčeti Zlato : Zlatíčko, opravdu to bylo na Václaváku : "Vznik Československa Dne 28.října roku 1918 bylo na Václavském náměstí v Praze oficiálně vyhlášena samostatnost a pro národy bývalého Rakousko-Uherska se začaly psát nové dějiny." Jinak ti děkuji, že Ti dělám radost.

Tentokrát... Bych trochu polemizoval. Mám pocit, že ten Václavák je taková atrakce pro přespolní. Mnoho skutečného života - tedy místních, co by tu prováděli běžné bytí už na něm není. To mu samozřejmě neubírá na pohlednosti. Mám takový zvláštní pocit zasutý hluboko v paměti, že republika byla vyhlášena z okna Obecního domu, kde zasedal Národní výbor, ale mohu se mýlit, ověřovat to jsem po ránu líný.
Stále však rád čtu Tvé vhledy do města, které mám taky rád.

Svět se mění a přichází, co dávno už tu bylo. Znovu a znovu o zdi hlavy rozbité. Svět se mění v nádoby s mlékem rozlité.

Tolik jich padlo, zas vstávají noví. Ševelí si skryti ve větvoví.

Leslie : děkuji Ti za zpětnou vazbu.