Pěkná básnička, citová i rozumová :-) Jen mě jako první zarazilo to, že na konci neni smajlík :-D A ty počty slabik - stačí tam dát jen "city" (ne pocity) a hned ta slabika nepřebývá :-) Stejně tak úplný závěr - verš s "cosi" a "prosí" - máš 7 slabik na 11, je to roztahaný. Když to zkrátíš, bude závěr důraznější. Ale třeba tak píšu jenom já :-D ;-)

Lenča: naprostej souhlas lenčo, i já tak píšu.. takže moc formu neřeším.. většinou fakt jen, když se mi něco jakoby hůř čte, tak to řeknu, ale jiný to může vnímat opačně :-) piš, jak to vyhovuje tobě.. pod to se ti podepíšu :-))

Jiří Turner: Děkuji za komentář, cením si každé rady :)

Amelie M.: Díky, jsem trochu rebel, teda aspoň co se psaní týče. Moc neřeším styl, prostě když mám pocit, že chci vyjádřit nějakou svou myšlenku, pocit, poznání atd., tak to nechám vyplynout, jak to přichází.
S tím rozřádkováním si ale zkusím pohrát, díky :)

Yana: Děkuji za radu, moc si jí cením. Zkusím to vylepšit :)

Mě tvoje uspořádání veršů neruší, byť je pro čtenáře náročnější takovou báseň číst. Soustředil jsem se na rýmy, protože to je asi to, co ve mně vyvolává pocit jakési lehké rozladěnosti (u té básně, ne u mě :)). Ta báseň by byla harmonická s rýmováním podle nějakého schématu, stejně tak i s občasným rýmem, který by ji jaksi svazoval a dost možná i ve volném verši. V tomto případě na mě působí jaksi neuspořádaně. Hůře se čte a při soustředění na četbu uniká obsah. Slitý text pak to celé ještě umocňuje.
Nechtěl jsem ti tvoji báseň nikterak pohanět. Je to jenom můj osobní pocit. Pro jiné může být to samé naopak originální a příjemné.

Je hezké, když forma splyne s obsahem a tvé básně tomu tak je: vše je lehké, nadýchané...

máš takový svůj způsob psaní, myslím, že bych tě už našla i poslepu.. :) plyne, je v ní spousta myšlenek.. osobně by mi při čtení pomohlo nějaké rozřádkování, ale jinak za mě dobrý :)

Lenčo, já většinou nekritizuji, to spíše raději nepíšu nic, na tvých dílkách si často cosi najdu, ale ta forma tady mě odrazuje od přečtení, věř mi že rozdělení na více slok básničce jen prospěje

vanovaso: Tahle báseň se jeden večer napsala v podstatě sama. Vyjadřuje mou víru v nesmrtelnost duše. Dostáváme nespočet nových šancí, Kdosi jen čeká, až pochopíme... A nezná pojem ´čas´...

ted nevím, zda dobře rozumím- život po životě? , nový život nebo jen nový začátek...kdy dojdeme prozření, zda-li vůbec...nikdo nejsme bez viny... ach, živote...

Orionka: Děkuji, načechraná, to zní kouzelně :)

PrimaDen: Děkuji :)

Severak: Díky :) Těší mě, že vyvolala tak příjemnou vzpomínku.

vanovaso: Děkuji, jsem ráda, že se Ti líbí :)

Krásně načechraná, milá, pohladila.

Ta se ti moc povedla, milá i usměvná...:-)

Hezká, připomíná mi to jednu moc hezkou scénu z knihy Sbohem a díky za všechny ty ryby... Jé, to si musím zase někdy přečíst... :-)

jj, vtipná a zamilovaná :-)

Já jsem romantik-sarkasta :-D :-) A přesně tak ! :-)