Divné. Neumím asi tyhle rádoby vlastenecké ódy číst. Nezaujalo mě to.

Víš proč si tě nemůžu dát do oblíbených autorů? Protože nesnáším to červené číslo u nepřečtených děl a ty brzy oslavíš 1000 !!!

Je nicméně fascinující a uklidňující, že se tvůj styl nemění. A navíc!!! Si tvoje věci nepamatuju, takže si je můžu přečíst i poněkolikáté a pokaždé z nich budu mít ten příjemný pocit, že je čtu poprvé.

Ápropóó, pamatuješ si nějakou svoji věc? Uměl bys z patra odrecitovat, co jsi už napsal? Znáš to - (aspoň mně se to občas stává) - balíš hezkou mladou žábu, řekneš, že jsi básník a ona hned: jé, řekni mi něco, co jsi složil! (Někdy se hodí umět dvě tři vlastní kratší věci nazpaměť.)

Na stráni pomněnka vykvetla.
I ta to chuděra popletla,
Proč radši nekvetla v laboratoři?
Teď se tam na ní válejí kuny a tchoři.

Prostě si nevybereš hloupá květeno. (Pyl mají květiny. Pil by se Pilsner Urquel)

Čte se to samo, až se to vznáší. Je třeba hodně velkých mezer, aby měl čtenář dojem lehkosti? Myslím, že to hodně pomáhá. člověk i pozná, jak to má číst. Vzletně, lehce, pomaličku. Holt je poznat, že jsi autor, co už má naše chutě v malíčku.

Tuhle věc jsem nečetl, chystal jsem se na svatební cestu. Takže fajfku mám až teď. Pokouším se vcítit do člověka s průstřelem hlavy. To se dá přežít ne? Další je utopený, poslední oběšený... tedy, při poraněné noze jistě myšlenky na fatální zranění pomáhají. Mohlo to dopadnout hůř. Sněť, otrava krve. Týdny v horečkách, převoz na fakultku, výpadek elektřiny, požár nemocnice, tisíce uhořelých pacientů, povstání a válka, tanky v ulicích, tanky na nádraží, tanky na tancích a pod jejich pásy rozdrcené stehenní svaly, lopaty, meče. Žaludeční křeče.

... teď mě napadá, co tam dělá ten přeslazený nadpis?

Myslím, že máš talent náležitě v básni vykreslit atmosféru (noční slavnost, kde vyšumí i sekt). Tedy ne právě všední atmosféru, tím se otevírají stavidla imaginace a básnička se stane básní. Dovedla by ses odpoutat od volného verše a napsala bys totéž vázaně? V rýmech? Šlo by to? Nebo je volnost volného verše prostě tím, co umožňuje tuhle obraznost dostatečně popsat? Dobrý básník to dokáže i v rýmované básni. Co ty?

Nevím, jak to mají ostatní, ale já věřím autorovi, pokud píše o lásce, že jeho láska je opravdová, pokud ji popisuje volným veršem. U rýmované básně o lásce, mívám často pochybnosti.

Naopak, po tříleté přestávce se mi oddechlo, že i dobří holubi se vracejí. Ať žije tvá svatá sádra! Jistě jsi toho za tu dobu do šuplíku napsal velkou hromadu, no a tu je třeba vzpomenout těch ubohých básníků, co tě meli za vzor a tiše se vytratili, protože jsi je opustil, zasedli k volantům svých traktorů a nevida záře na horizontu se pustili do orby, nebo se vrátili za pult, aby se čekající zástupy zákazníků konečně dočkaly odbavení svého zboží... k čemu jsou básně? K čemu básníci? Jako pražce pod kolejnicemi, po kterých se řítí rychlíky civilizace. Ještě tu chvíli pobuď. Já tě rád čtu.

Já se naopak od srdce zasmál.

Někdy těžkopádnost nalomí dobře situovaný ale blbý výraz typu MY (místo MI) a celá ta nabubřelost se zhroutí a musí se stavět znova a pak zase MY... Všechno to houževnaté pachtění je k popukání.

Ano, smrti kosa je docela průšvih.

To by bylo něco pro psychoanalytika! Řádek po řádku, věta za větou jako obrazy z nějakého snu. Jako sen naruby. Freud by ti možná vysvětlil, že tvá jednání jsou zcela v rozporu s tím, co chce tvé podvědomí... aspoň soudě podle toho rozmazaného čísla. Ale to je koneckonců jedno. Líbí se mi, jak je to napsané. Dravě. V textu jsou jen dva otazníky, ale těch otázek mezi řádky je mnohem mnohem víc. To se pozná dobrá báseň. Obrazomalebnost. A svěžest - jako by ti bylo jedno, jestli bude báseň dlouhá nebo krátká, jakási vnitřní intuice ti říká, že můžeš být v klidu, že to bude akorát. A taky jazyk se mi líbí. Je reálný, ne umělý, není to básnický jazyk, ale je to básnicky řečeno. Tím jsi, domnívám se, objevila otevřené dveře současné moderní poezie. Asi si toho od tebe přečtu víc.

Jo a ve druhé sloce, druhém řádku ti chybí písmeno n.

Lokin: Zdá se mi to lepší.

Mám rád dálnovýchodní poetické formy. I haiku. Ale... neumím je číst jako zkušený dálnovýchodňar. 5-7-5 forma, zabarvení, dojem, to jsem štonc pojmout a vychutnat. I tady mi to zachutnalo (a ještě je v tom rým!) Ale dálnovýchodní poezie pracuje taky s dost složitým významem symbolů a jejich standardizovanou interpretací, v té se nevyznám, a tak vím, že mi při četbě haiku něco chybí a nevím co. A potom, evropani vesele píší haiku a na standardizovaný systém dálnovýchodních symboliky dlabou, takže ani nepoznám, jestli tam je, nebo ne.

Je to pěkné. Myslím. Ale nejsem odborník.

Děkuji za pochopení.

Mno Hanulko, nejsem z těch psanců co si čtou básničky, aby jiným zkrásnili den roztomilým komentářem. Moje sociální inteligence není příliš vysoká. Hledám umění. Napsala jsi to mile. Ano. Jistě to zpříjemnilo den věrnému okruhu tvých čtenářů. Když má autor své věrné čtenáře, stane se tahounem skupiny. Přeju ti, udržet si věrné čtenáře i nadále. To je pak radost veršovat. Nemám pravdu?

Jak by to vypadalo, kdybys to napsal volným veršem?

Lidi se pořád ptají, jestli má život ve vesmíru nějaký smysl. Kdyby na planetě nebyli lidi (ale jinak spousta zvířat: veverky brontosauři, tuleni a komáři...) měl by život i pak nějaký smysl? Dala by bezduchá živá stvoření celého vesmíru celému vesmíru nějaký smysl a účel? Vždyť se to všechno jen požírá navzájem. Člověk, pořád tomu věřím, má něco navíc.

(a ufoni možná taky)

Líbí se mi to, konečně cokoliv ve verších, když vyvolá bouři myšlenek, má svůj význam a smysl, ne?

Kdyby se bodovalo, už by šel rating dolů.

co pošli fotku... měls přiložit obrázek rovnou k dílu!!

No, víš, dokud to jde o tom napsat básničku, tak je to dobré. Neokoukané. Nevšední.

Ale řekni, vidět takový pěkný zadeček na posteli každý den, za pár měsíců napsal bys o něm báseň? (POZOR co napíšeš! Mohl by si to přečíst ten zadek!)

Jestli ano,... pošli fotku.

A co eldžíbítí? Budou v budoucnosti eldžíbítí? Nebo, že by...

Hezké. Mám rád trochu toho naštvaného futurismu. Ale ty možná napíšeš, že to není futurismus, jen dnešek. Ej