Netvrď mi, že básníci vstávají tak brzy! Za tmy! I Osm je brzo.. někdy, mno, přiznám se, že jsem zaujatý. Výjimečně nedovedu souhlasit s ničím v téhle básni, ani s cigaretami (jakožto zapřísáhlý nekuřák..cigaret). Ale Hitchcock by měl radost. Vidím rozespalého Gregoryho Pecka jak s cígem v koutku dočítá uáá Máj, ale Audry Hepburne v jeho náručí ještě dřímá. Noc přivedená k varu je s navazujícím odkazem na kávu v konvici vskutku příhodný básnický obrat.

S básnickou cháskou by ses ráda sešla? Dej pokoj. Ale,... bylo příjemné zas po dlouhé době slyšet tvůj hlas.

Natáhneš-li ke mně prst, dotknu se ho.


Mimochodem, necítím v závěru básně politično?

Hehe. Nedávno se mě kdosi zeptal, proč teda neučím na gymplu dějepis? Nemůžu. Jsem ženatý.

Vida - diskuze pod dílem po 12ti letech.

Možná to máš podobně jako já, původně jsem psal o hvězdách a o platonických láskách. Dneska vidím všude smrt a temnotu. On i ten volný verš k tomu dost svádí, psát si volně svobodně a o to upřímněji, ale dneska jako čtenář prahnu spíš po jakési pohádkové metafyzické poezii a po lyrice. Déšť v horách rozeznívá listy kapradí - a jelikož je to poezie v praxi - člověk si rozmyslí popisovat ve verši podobné banality, ale možná je to škoda. Možná je dobré čas od času vyvážit filozofii ve verších něčím banálním, veselým.

Nebo milostné verše: obvykle první mislostné verše bývají světalehké, popisné, banální, lehké věci a časem se do nich vkrádá citová nevyrovnanost, upřímnost, opravdovost a počáteční lehkost je tatam. Láska sice vypadá opravdová, ale už ne tak milá.

Psát milé věci je s časem těžší a těžší. U milých věcí se těžko experimentuje, těžko se u nich zvedá umělecká úroveň. Nevíš proč?

No právě, ta upřímnost - je to výsledek jakéhosi citového zakalení (jakože ztvrdnutí, jako u oceli). Ta počáteční naivita potichu vyšumí a zjeví se ryzí jádro. Já neumím říct, jestli mám radši tvoje staré věci, nebo ty nové. Možná je ještě brzo hodnotit, protože hravost a humor jsi ještě neztratil. Novější tvoje věci jsou už odraz protřelého pohledu na svět. No psal bys dneska ještě o serafech? Básníci tíhnou k realizmu, ale to je možná chyba. Ale je to vývoj.

Tuhle už jsem jednou četl. Líbila se mi. Teď, když ji čtu podruhé, potřeboval jsem si vypočítat, že ti v roce 2012 bylo 14 roků - no a souvztažně k dnešku a k tomu co píšeš, pak porovnávám, jak je tvoje poezie konzistentní. No... vivinula se. Je to dobře? Je to špatně? Já nevím. Co myslíš?

Z myšlenek ti zmizí všechna plev - ó, kdes objevil takový obrat? Včera se moje Gabi otočila ke švagrové a povídá, že muži jsou půlku života infantilní a druhou senilní a doufala, že to neuslyším. Nevím, doufám, že pořád ještě jsem ten první případ. Ale hádám, že ten přerod přichází s tím, co píšeš na konci básničky.

Jojo, závan nové obraznosti.

To je docela smyslné. Nebo jen mlsné?

Perfektní!! Je to experimentální básnička k pohledání. A že je těžké ještě s něčím novým v téhle kategorii přispět! Tleskám, obdivuju. Máš jich víc?

Ono obecně mi chybí experimenty tady na psancích. Dovedou posunout ostatní a nebo aspoň inspirovat k něčemu novému, nevyzkoušenému. Každý experiment je pořádné šplouchnutí do stojaté vody a vyvolá diskusi, ne jen poplácání po zádech.

Toto je pěkné. Milé. Myslím, že s tím i souhlasím. Ty obrazy veskrze popsaly jedinečnost, prchlivost a malost (zbytečnost) jak měly.

Ano, tím sušeným jelenem donutíš většinu klikajících, aby četli dál. Sušenej jelen je tahák a je fajn, že je hned na začátku. Je to chvilka, co jsem otevřel v kanclu diskuzi, že bychom se v našem eurorregionu v rámci přeshraniční spolupráce se Slováky pustili do nějaké zajímavější propagačky - dřevěné pexeso, infotabule podél hranice o ptáčcích v lese a o šiškách, dřevěné kostky a pajduláci, dřevěné sázecí kolíky (ocení hlavně nadržené ženské), a když bude dost prachů z fondů (v Bruselu leží peníze na ulici, jen je zvednout, ale musíš umět anglicky, německy, francouzsky, italsky a latinsky) tak i nějaká ta rozhledna.

Dřevěný dalekohled! Kdo to má? Ten by ocenil i Dumbo v jungli.

Milej týpek,
nehulí, ale přefik by mě.
Šla bych do ňho? Jasně, klidně.
Třeba ve tmě vzadu v kině.
Nebo na Petříně v zimě?
Řekne-li si, získá si mě.
Zahřeju ho ve svém klíně.
Budu žhavá přítulkyně,

Ale básničky ať šeptá jiné.
Verš mou touhu nerozvine.

32!! No tak lidi, to dáme těch 40 komentů. Homér bude mít radost a udělá kotoul!

Jojo, Eliška Vobrubová.... kde jsou ty časy

Homér: Stále častěji čtu věci starých psanců, i těch, co už tady dávno nejsou, osvědčená jména. Líp se mi pak porovnává nováčky. Rád zkoumám nováčky. Jsou vzácní. Den co den psance zahlcují pořád ti samí. Takže, ne že by mě bavilo číst tyhle ehm... básnické pokusy, jen rád pátrám po nových věcech.

Výborně, hned dvě duše byly obráceny na víru pravou.

Osobně si nemyslím, že je nutné mít buď rýmovanou nebo nerýmovanou báseň. Kombinované básničky mají své kouzlo. Mně se jen zdá ten slovník dost těžkopádný. By doplnilo střep jež jest - to jest přec dávných Čechův slavných dob gramatiky kus.

Jéé. To je pěkné. Úplně tě vidím v devětaosmdesáti, jak sedíš napůl hluchý s nohama ve škopku, mažeš si kolena a drbeš se na hlavě, hledáš vlasy a přitom vzpomínáš nad nalezenými erotickými básněmi na své lásky a dobrodružství. Nad takovými verši se bude mile vzpomínat, komu byly zamýšleny. Jsou dobře napsané.