taron: Tak se ke mně přidej. Ne, dělam si legraci. Ale miluju ty jeho básně. To opravdu, zatím mě nikdy jeho dílo nezklamalo.

Je smutná a depresivní. Proč, jen proto že jsi citlivá? Napsala si, že tvým výplodům chybí něco podstatného. Řekla bych ano, teď prožíváš pocit marnosti,osamění a nepochopení. Ale počkej až budeš prožívat lásku a napíšeš o ní tak jako teď. To bude počtení. Těším se.

Melisa: loner: děkuji každému kdo se jakkoli pozastaví

loner: O lásce zase nemam ani jednu. To mi možná přijde smutnější.

Úžasné, jsem v očekávání Prvního hříchu.

Určitě, já ty rýmy také nehledám, je důležitý obsah a ten je tady bohatý. A je důležité jak se dílo čte. Ta tvoje báseň pro mě plyne nádherně.

Nečetla jsem před opravou, ale takhle se mi líbí. Oslavné poděkování.

Tak se budu těšit, opět si mě nabudila, těším se co přijde. Přeju ti mnoho úspěchů u zkoušek.

A tak se stalo, že eden pokračuje ve vás, ve vašem krásném spojení. Máš skvělé asociace.

Ó, ty první sloky, pravda, jako báseň nezněly mi. Však tady závěr korunuje dílo. Dík nad tím zamyšlením. Zpočátku jsem se snažila pochopit co chce básník říct. "Poslední rok života" jsem pochopila vše. Fakt pěkné dílo.Jo ještě :pak si neváží si.

Směj se, směj Ajdalas.
My s tebou budeme se smát,
ty budeš dál své básně psát.
A až si jednou tuhle budeš číst,
tvůj úsměv vykouzlí.
To jsem si jist.
Líbí se mi básničky vás mláďat, moc se mi tady nelíbí ten závěr, ale každopádně je to legrační a pravdivé. Tvrdý jak hrudní kost! Dík za úsměv, který si vyloudila na mé tváři.

No tak alespoň ti to připomělo něco známého. Nohavicu neposloucham a komunisty nepreferuju.

Ó, nádherná. Víc ani ťuk, abych to nerušila.

Smutné, ale to ty tvoje jsou skoro vždy. Ale rytmus v tvých básních je mi blízký.

Ano ! S jakou lehkostí sem DDD vždy hodí klenot. Je to krásný noční sen. Dnes jsem navíc byla krátce a vkusně poučena o interpunkci a pravda. Už chápu, tady vůbec neschází.

ARA: Ne, to nepiš, o to je to strašnější, že to zřejmě trvá.

Už ta anotace zní děsivě. A ta báseň,bolí i mě když ji čtu. Vyjadřuješ se úžasně i když teď bolavě.

Taky čtu s otevřenou pusou, je fakt, že některá ta jména já neznám a nechce se mi hledat kdo jsou, nevím tedy. Ale jsou tam pasáže co se mi líbí moc.

taron: ARA: Jasně ,vytěsnit to bolavé dítě ze svého mozku, ze své duše a mít ho ve svém srdci. Milovat to dítě a projevit mu lásku, hýčkat ho a chválit.

ARA: taron:Nevím, myslím Taron, že se z toho lze dostat sama. Už jsem ti psala, že mám také strašáka ve skříni. Byly doby kdy jsem měla toho problému plnou hlavu, souvisí také s dětstvím, pak ho cosi vytěsnilo. Hledala jsem se a ne vždy způsobem, který by stál za zveřejnění. Ale bylo mi hej. No pak jsem se vdala, rodila děti,stavěla dům, dělala"kariéru" bla, bla, bla. No a najednou po dlouhé době u mě nastoupily sociální fobie. Nechci se o tom rozepisovat, ale velmi dlouhý byl ten proces, kdy jsem z pomezí normálního a chorobného světa prožívala svoji metamorfózu. V člověka sebevědomého, vážícího si správných hodnot,schopného vytěsnit to bolavé ze svého mozku. A myslím, že teď tam jsem. Už jen to že o tom píšu. Já to měla v sobě a to bylo ze všeho nejhorší. Bála jsem se to někomu říct. Byla to muka. Bolestná a s mnoha peripetiemi. A navíc ,jsem se ještě snažila působit, že jsem děsně happy.