Prostředek básně bych trochu přisekal (nevím, jak to říct jinak). Na rozdíl od krásného a jasného začátku a konce působí trochu rozbředle. Ale celkově se mi moc líbí :-)

Četl jsem ji už ráno, ale teď teprv jsem se dostal ke komentáři. Je krásně obrázková. Takový pastel. Moc se mi líbí :-)

Je to pár dní, co mě zaujal stejnej obrázek. Moc pěkně se ti to povedlo zachytit do slov. Fakt krásný! Btw - letos jsem kupodivu muškáty stihl uklidit!!! :-)

Hrozně bych chtěl, aby nám spadla čelist. Prosííím :-) Vlastně sem proto chodím. Btw - taky v hloubi duše toužím po traktoru :-)

Až přestanem se brodit
až po pás vlastní duší

Až vzdáme se svých špehýrek
a stínů za závěsem

/ a chce to jenom chtít /

přijde ta chvíle
kdy přestanem se ptát

Budem už vědět

Singularis: Ano, myslel jsem samozřejmě Saint-Exupéryho. Mám tu knihu moc rád. Doporučuji.

Singularis: Meluzina: Ona přesně touhle myšlenkou začíná Citadela. A ta myšlenka je velmi pravdivá a velmi aktuální. Problémem této, jak říkáš, povídky je nejspíš to, že na takhle malém prostoru nelze obsáhnout všechno, co toto téma může zahrnovat. Takže tomu rozumím a do určité míry se s tím vlastně ztotožňuji. Tady jde spíš o ujasnění pojmů a rozvedení myšlenky. Nemohu srovnávat třeba moji "nevyléčitelnou nemoc", se kterou úspěšně žiju už dvacet let a kdyby mi o ní doktoři neřekli, nejspíš bych ní do konce života nevěděl a nijak by mě nepoznamenala, s životem člověka, který odpočítává svoji vlastní smrt po dnech, protože mu lékaři přesně řekli, kolik mu ještě zbývá. Takový člověk přece solidaritu zasluhuje. Ne ve smyslu velkých gest a peněz, ale obyčejného kamarádství. A ano, ten, kdo si svoji nemoc cíleně hýčká jako prostředek k zajištění obživy a rezignuje na jakékoli uplatnění (a tak to zde bylo zřejmě myšleno a napoprvé podle mě velmi nedomyšleně vyjádřeno), časem ztrácí na solidaritu právo. I když i tohle je poměrně dost velké zjednodušení...

Ono by asi mělo úplně jinou váhu, kdyby tohle psal onen nevyléčitelně nemocný. My to (zaplaťpámbů) můžeme nahlížet jen svými osobními, nepochybně zkreslenými, pohledy a představami. Souhlasím s Amelií, že ta původní myšlenka zněla bez dalšího osvětlení opravdu dost podivně a první, co mě napadlo, bylo: Proboha, proč zavrhovat solidaritu, když to je jedna z nemnoha věcí, ve které se lišíme od zvířat? To s tím braním a dáváním - hrozně se mi líbí ta myšlenka: Pomůžu - a třeba jednou, kdybych sám potřeboval, pomůže zas někdo mě. Není v tom žádná podmínka ani zištnost. Jen lidskost. Zajímalo by mě, kdo z nás může za sebe dopředu říct, že, pokud ho někdy potká to, o čem se tady píše, v sobě najde tolik síly, že to nevzdá a ještě bude ze sebe rozdávat. Jistě - takových je samozřejmě řada. Já sám za sebe to ale jednoznačně říct neumím. Co vy?

Jak to tak čtu, začínám být skoro rád, že moc básníků neznám. Musejí to zřejmě být strašně smutní a negativní lidé.

Je opravdu krásná. A myslím, že už to jsi zase ty...

Jééé, neumím česky! Připomněly :-)

Různě poletující částice mi silně připoměly mojí třídu, ve které uklízečka neustále zoufale řeší, co je ještě učební pomůcka a co už bordel. Tahle báseň je ale úplně jiná třída. Líbí se mi moc :-)

Parádní, náladová. Moc se mi líbí.

Amadeo´´: "Vypůjčování" mě vůbec nenapadlo. Teď mě mrzí, že jsem se o tom zmínil. Doufám, že jsem ti nepokazil radost z opravdu krásné básně. Tvé verše čtu moc rád :-)

Opravdu krásná slova. Jen toho větru je na mě trochu moc. Ale to není tvoje vina. Před pár dny jsem ho použil taky a a taky na začátku básně :-)

Chtěl bych říct, že je fakt skvělá. Snad ti to nevadí.

Je boží! Jo - a do puntíku souhlasím s Kmotrovem. Tu poezii máš v sobě.

Nepochybuju o tom, že to odezní! Z těch pocitů ale každopádně vznikají krásná slova. Tahle mi sice zní malinko beznadějněji než ta předchozí, ale líbí se mi naprosto stejně.

Vůbec není špatná - teda až na ty, jak už tu zaznělo, tak trochu úsměvné rýmy. Mně osobně sedí víc současnější jazyk. "Květena vůkol voní" zní jak z dob národního obrození. Ale proti gustu žádnej dišputát :-) Ať se ti tady líbí.

Je opravdu krásná. Takovej ten druhej nádech po odrazu ze dna. Aspoň to tak cítím. Jestli se pletu, promiň.