Taky hodnotím první větu jako veskrze promyšlenou a poetickou. Ale zbytek ji taky doplňuje nenásilně a plynule. Pěkné.

Trhat listy z knih by se asi nemělo, ale jako symbolika je to trefné a poetické. Líbí se mi to.

Paráda.

Mimochodem, nikdy bych do té věci nevlezl, leda by stála bezpečně na ranveji.

Vida, jak může být láska nečekaně instalatérská.

Jak máš věřit (nebo nevěřit) v boha, když nevíš co to je? Kdo to vůbec ví?

Na lupání v zádech znám dobrý recept: Vezmou se čtyři hermelíny, pokrájí se na velmi tenko půlka cibule. Do uzaviratelné sklenice se dá napřed trocha té cibule, pak překrojený oloupaný stroužek česneku a celý černý pepř. Na to se dá jeden hermelín, na to se dají feferonky, pak zase trochu cibulky a česnek a pepř, další hermelína další vrsta a nakonec ten poslední hermelín a to se všechno zalije olejem a uzavře. Dá se na chladné místo a nechá aspoň týden a půl působit. Pak se to konzumuje k pivu.

Když má na chalupě člověk vodu - a nemusí chodit každou chvíli s kýblem do studny - dostává samota v zamlžených podzimních horách jiný rozměr. Chalupaření dostává jiný rozměr. Poezie dostává jiný rozměr. Žena a dítě jsou doma. Basa piv se chladí ve sklepě. Lišky štěkají do noci.

Mimochodem ty kořeny a kremace... člověk si vybájil v horách strašidla a duchy právě pro tyhle případy, aby mu nikdo nenarušoval samotu a aby si měl v noci s kým o samotě popovídat.

Aby si měl s kým připít.

Gora: Dík za upozornění.

Na Slovensku je cítit to sálavé horké peklo z Ukrajinských plání intenzivněji než tady u nás, ale ani já se už večer nedokážu dívat na zprávy, raději jdu číst synkovi před spaním nějakou pohádku. Vlastně ji čtu hlavně pro sebe.

Jak bys jen mohla, tak křehká a senzitivní bytost ako ty Týna, vnímat současný svět a nenapsat o něm ani řádku. Možná ráda trpíš.

Nu, aby byl vesmír v rovnováze, je třeba nad tu horu oslavných komentářů dát nějakou tu negativní zkaženou třešničku.

Je to věc vkusu a chutě, někdo má básničky tohohle druhu rád. Je to "básnička" ale není to "báseň". Hlavně teda ta druhá sloka je takový hranatý kus nacpaný do kulatého otvoru, prostě násilný. Taky je to dost stabilní, refrénovité, chybí tomu patřičná jazyková svěžest. Tedy soudě dle mých, přiznávám, možná příliš přehnaných měřítek.

Své čtenáře si ale evidentně našla. Asi tam je něco k zamyšlení. Ale popravdě, já bych k tomu zamyšlení potřeboval nějaký dekodér.

Pěkné. A staré. Tys v tomhle roce nic nenapsal?

Ozaj? Můj Toník jde letos do školky. Jsme pěkně synchronizovaní Tíno. Ať se malé daří. (Puero)

Tento veletext jsem zkonzumoval bez aditiv a umělých sladidel. A přece bych vyměnil dvě slova: topinku a pointu. Pointa by tak byla s vajíčkem a báseň by končila vzkřem: Topinko!! .... tedy, kdybych byl autor, což nejsem, a proto si za trest umyju zuby.

Pěkné. Enem dumám nad tím za náš. Asi překlep.

Těžko soudit. Asi to zas tak hluboké není.

Spíš to byl nechtěný omyl.

Hezky vygradované s pointou až v posledním slově, povedené.

shane: No na univerzitě by mi dvě stačily. Teď jich je třeba mnohem víc.

shane: Ahoj a dík za komentáře. Dali jsme mu jméno po prapradědovi z matčiny strany a po praprapradědovi z otcovy strany. Antonín. My na ty moderní jména moc nehrajeme. Pozor - děda je nejdůležitější člen rodiny!!

Tenhle žánr se mi líbí. Jo.

Hezké.