Oba výborné.

Máš pravdu, Pavle, zvlášť v haiku, pokud čtenář nemá zkušenost s částí textu, nespojí se mu do přesahů. Tady bych si bez vysvětlení asi nevěděla rady, musela bych googlit.

krásné obrazy a moc dobře seskládané

Hezké, od začátku do konce. Stojím tam na vršku, už slyším zvuk kopýtek a za ním sípání vlčí smečky, musím se ztratit (tak jako sovy).

krásně si plyne.

:)

Nevím, jak byly text původně, Druhý je v mém vnímání fajn.

přemýšlím nad tím druhým veršem, napadá mě v podobě "okolo sedmikrásky" podpořila by jsi "l" v ostatních verších, bylo by i větší zastoupení "o", což také nezní špatně.

No tohle, Romane! Smrkat do básně! A snad ses s ní dokonce chystal zatopit?! :D... Ohrnuješ frňáček nad surrealismem? :)

všechna jsou výborná

Sasanko, v haiku by mělo jít o zachycení prožitého přítomného okamžiku. Oceňuji soudržnost textů, to je krok správným směrem. První text má výborný motiv pro haiku a je blízko, jen život je abstraktní pojem, který je potřeba popsat pomocí konkrétních obrazů. Pokus se pracovat s posledním veršem tak, aby přenesl minulost do současnosti.

Rychlokvaška pro inspiraci:

Otisky dlaní
na jeskynním výjevu -
srovnává s vlastní.

Kolik haiku bylo napsáno o odrazu v kapce vody! Motiv převráceného obrazu se mi moc líbí. Na sklonku léta jsme spolu mluvili o vyčerpanosti klasických témat v haiku a stálé možnosti jedinečného pohledu na běžnou věc. Tohle je důkaz, že je to pořád možné.

Alej vzpomínek je blízká tvorbě Jirky Horta, kterou tolik obdivuju.

První má krásný námět. Plné světlo slunce je tu v kontrastu se světlem svíčky. Vzpomínání na zemřelé v juxtapozici s živoucími květy. Věnovala bych se ještě druhému verši. Má skoro románovou výpravnost. :)

Ve druhém kořeny po starých stromech přesahují ke kořenům člověka. O provázanosti textů s místními názvy jsme tu psali nedávno, pro mě jde o důležitou náležitost haiku.

Ranní buzení se povedlo

Dvojka takhle skvělá

Nad Turisťákem rodina většinou nejásá, byť jím nepohrdnou. :)
Ale z pohledu motivu pro haiku turisťák na Křemešníku vnímám jako dost bulvární materiál.

krásně Ti to plyne, byť je to teskné plynutí, těší podařeností.

Louka po dešti živě maluje příběh, krásné haiku!
Píšeš o borovici opravdu u borovice :), i trojka je fajn.
U jedničky bych přemýšlela nad dopovězeností.

V téhle podobě je ten text (alespoň v mém pohledu) haiku vzdálený. V podstatě to na těch třech řádcích máš shrnuté, ale každý verš jako by tam byl sám za sebe... Doufám, že restart byl trvale úspěšný.

Človíčku, doporučuji do haiku vepsat moment, který jsi prožil, a který na Tebe silně zapůsobil, přestože se stal ve Tvém obvyklém prostředí. Dílko by mělo držet pevně pohromadě, každé slovo v něm má mít takou vazbu k ostatním, že pokud ho vynecháš nebo zaměníš, ztrácí text svůj původní význam. Tobě se text roztříštil na tři samostatné verše bez vzájemného provázání.
Nic než metoda pokus/omyl zpočátku není. Pravidel se na Tebe vyřítí celé hejno a budou Ti bručet v hlavě jak rozvášněné včely. Haiku za tu trpělivost stojí i po čtenářské i po autorské stránce.

Je fajn, že to zkoušíš, zatím jsou to velmi poetické miniatury. Haiku by mělo vycházet z prožitého okamžiku a mělo by v sobě obsahovat jen to, co můžeš postihnout pomocí smyslů. Jen to, co můžeš vidět, slyšet, ochutnat, motivy na které si můžeš sáhnout. Haiku může být i o abstraktních věcech jako je smutek nebo radost, ale ty by měly být vyjádřeny nepřímo.
Budu tu moc ráda potkávat další Tvé texty a budu doufat, že nepřijdeš o chuť to zkoušet.