Timothy A. Postovit: Děkuju...

Timothy A. Postovit: Díky :)

DDD: Děkuju Ti...

vanovaso: Tak to já taky ne... a ani nechci... cokoliv, co bylo, má v sobě nějaký dar. Ale ta báseň je o tom, že někdy jsou chvíle, kdy zmizí všechny obrazy z minulosti, všechny myšlenky... a zůstane jen čirá radost z přítomnosti, bílé prázdno - čistý papír, na který můžeme namalovat, cokoliv budeme chtít. Je to jen pocit, chvíle... ale může v ní být všechno.

Sasanka: Díky za názor :) ... takhle to prostě ke mně přišlo :)

Zajímavý nápad... taky si někdy zkouším představit, jak asi všechno vypadalo dřív :)

Ta je ale nádherná... plná naděje a ticha. A tu naději potřebujeme všichni, i lidstvo jako celek.

ŽblaBuňka: :-) ... Sice řečnická otázka, ale já v sobě tu odpověď vcelku jasně cítím :-)

VKate: Jj, najít to správné zrníčko je umění.

Amos Cháb: Díky :)

vanovaso: Já jsem jenom během svého života odpozorovala, že nejen bolest, ale i třeba smutek, vztek, radost, nadšení apod. mohou mít spoustu odstínů a kvalit: některé mě srážejí dolů, a některé mě zase léčí a pomáhají mi. Zjednodušeně řečeno - může být i léčivý a příjemně plynoucí smutek a vysilující "nezdravá" radost, a naopak... S bolestí je to podobné: některá ničí, a některá léčí.

Moc hezká... a přesně vím, o čem je; velmi dobře všechny ty odstíny znám.

Amelie M.: ŽblaBuňka: korálek: Lenča: Děkuju... :-)

Zamila: Jo jo, "vzdálený plameny". Je v tom nějak mnohem víc významů, než jsem si původně myslela... :-o ... :-I .

vanovaso: Danula: To jste hezky vystihly - je to tak... Slunce - a stesk po něm.

oslov radek: Děkuju... :-)

To je moc hezké :-) ... takové slavení vánoc by se mi taky líbilo :-)

Orionka: Ono to není jen o věku, ale i o životních okolnostech. Musím se Severáka zastat: jeho přístup je naopak obdivuhodný - ač se to třeba bez znalosti těch okolností, z pár slov básně, nemusí tak jevit.

Severak: Zamila: No, hlavně těch pět posledních krátkých slov je smutně výstižných :-( ... A nejhorší je, že platných pro tolik lidí z tzv. "civilizovaného lidstva" :-I . Snad se lidi včas vzpamatují a zase se vrátí k broukání u ohně, východům a západům Slunce a radosti ze smysluplných činností.

Ta je ale nádherná... kulatá jak Země a hluboká jak moře.