Uf uf uf. Jedno přečtení zdaleka nestačí. Ne všemu rozumím, ale ten mnohdy i nenápadně se opakující motiv mě zasáhl. Určitě se sem ještě vrátím.

Skvělá.

Dandy: denisa: Hanulka: Morfeus: Psavec: Díky všem za zastávku a milé komentáře!

Líbí se mi.

Homér: :D dík, tvůj komentář mě pobavil! On je úžasnej už teď, moje situace nikoliv.

Hanulka: Díky, žes pochopila;)

denisa: Otázku s dovolením nechám bez odpovědi, právě už proto, že ten závěr samotný bych možná radši smazala… je totiž nejvíc polopatický a dle mého má v sobě nejmíň poezie. Ale dle komentářů chápu, že každému holt sedne něco jiného, první část je víc zastřená, metaforická a méně přímočará.

Psavec: Koala: Díky…

moonell: Přesně tak…

Sasanka: Krotit rozhodně nikoho nechci:) Ale jinak děkuji!

gajda: Děkuji a jsem ráda, že ses tu po dlouhé době stavil.

Je nádherná a bolavá zároveň, ráda jsem se do ní ponořila a na chvíli se s tebou svezla po vlnách nostalgie.

človiček: Tohle je trochu o ničem jiném, ale i tak díky za sdílení tvých těžkostí…

štiler: To je krásný… děkuju.

moonell: Děkuji a totéž přeji i tobě... jestli v mých básních něco cítíš, něco v nich nacházíš, je velmi pravděpodobné, že to tak bude...

Ufff... fuj, au, radši nemám slov, protože by nebyly úplně nejvybíravější - směrem k těm, co nám tohle dělají.

Ta je krásná! Moc se mi líbí, neobvyklá, velmi živá, vidím to jako obrazy...

ukrytá v máku: Děkuji…

Psavec: Díky.

človiček: :-) Ano, k soucitu jsem doputovala již v dětství… problém je, když se jako HSP člověk v toxické rodině naučí svůj soucit posílat jen směrem ven, ale už ne dovnitř. A v dospělosti se to pak s opakovanými neúspěchy snaží opravit. Ale u mě už to dávno není maturita, spíš doktorát :-) Za to s tou harmonií mě možná přeceňuješ, tu reálně neumím snad ani na čtyřku, až na občasné naivní záblesky marné snahy.