Lištička

Když den na tebe sračky snese,
a tvoje mysl se rozpadne na miliony malých kousíčků
poté si budeš připadat
jak kdyby jis bloudil v temném nekonečném lese,
ale po nějaké době narazíš na zdánlivě zdechlou lištičku.

Střeva venku, mrtvé oči
kolem, kolem ní se hejno černých muchou točí.

Čenich seschlý, zhnilé zuby
červy sypající se z její rozervané huby,

Srst se ztrácí, ocas nemá,
težce, života se v ní jen těžce hledá.

Pak ale najednou hlavu zvedne,
až všechny kosti v těle zakřupou,
tou hrůzou se ani listí v tom lese nehne,
avšak přes hnilobu její tlamy jasně slyšíš,
že hledá jen pomoc tvou.

Ty jsi však strachy příliš zaslepený
a proto vezmeš nohy na ramena a utíkáš co nejdále,
ale já ti něco povím chlapče milovaný,
jen kvůli tobě ta liška svůj boj prohraje.

A ty dále nepřestaneš bloudit v tomhle lese
kde se teď její nářek hlasitě ozvěnou nese
A nakonec, věř mi, po nějaké době, v sebe ztratíš víru,
pak tvoje tělo z nenadání příjde o všechnu svou sílu.

Budeš zdechat s ksichtem v blátě
za chladné deštivé noci.
Jak ta liška pamatuješ?

Ale copak myslíš že se dočkáš cizí pomoci?