○ Harry Potter a Fénixův řád - kritika*

Potterův ohňostroj plný efektů


Letos se toho v čarodějnickém světě semlelo opravdu hodně. Škoda jen, že diváci pátého filmu o Harry Potterovi neměli tak úplně možnost si to "vychutnat" společně s mladým kouzelníkem a jeho přáteli.


Oproti předcházejícím dílům je pátý filmový Potter výrazně kratší, a to i přesto, že je adaptací nejdelší knihy celé série. Na zatím posledním filmovém zpracování osudů mladého kouzelníka J. K. Rowlingové se "vyřádil" i nový režisér, který se snažil co nejlépe převést pátý díl knižního bestselleru o brýlatém čaroději na filmové plátno. Ale musím říct, že Yates rozhodně nebyl dobrou volbou. Zatímco režiséři předcházejících potterovských filmů dokázali pod svoje dílo připojit i osobitý podpis, Yates se předvedl jako režisér bez vlastního rukopisu. Kdysi originální pohádku totiž přetesává na běžný teenagerovský horor.
Lord Voldemort, který jde po krku nejen Harrymu, ale v podstatě celému kouzelnickému společenství, se koncem loňského školního roku vrátil. Přes léto se asi opaloval na Kanárských ostrovech (Vážně se vám, pane režisére, nezdá zvláštní, že váš svěřenec Potter o prázdninách nemusí čelit žádným jeho zákeřným útokům?!) a v září se zase objevil v celé své ohavné kráse, aby se v červnu mohla na Ministerstvu kouzel strhnout velkolepá bitva mezi ním a slavným Potterovým ochráncem Abusem Brumbálem. Co se ale děje mezi tím, není tak úplně jasné, neboť Yates seškrtal osmisetstránkovou knihu natolik, že z ní zůstaly jen jakési "výstřižky z novin", které na sebe nijak zvlášť nenavazují (Občas to dokonce vypadá, že dohromady slátal Mladou frontu Dnes a Blesk.). Celý prostředek filmu se totiž skládá z jednotlivých epizod; Brumbálova armáda, Harryho první polibek, profesorka Umbridgeová a další, které by měly logicky vyplývat jedna z druhé. A u Rowlingové tomu tak skutečně je. Jenomže stáhnout tak obsáhlou knihu do pouhých sto třiceti minut asi není žádná hračka (Ale pro dobrého režiséra by to zas takový problém být neměl, co myslíte?) a nějaké "škrty" jsou asi nezbytné. Škoda jen, že Yates nějakou "nešťastnou náhodou" vynechal přesně ty části, které jsou pro pochopení díla klíčové. Nastává tedy problém, který známe už z předchozích dílů potterovské série, divák neznalý souvislostí uvedených v knize, má jen minimální šanci pochopit, proč se ve filmu Harry Potter a Fénixův řád věci dějí tak, jak se dějí.
Jedinou věcí, kterou má i "neinformovaný" divák šanci si vychutnat jsou nejrůznější světelné efekty. Na těch se tvůrci filmu skutečně vyřádili. Kouzla převedená na plátna kin působí opravdu velkolepě. Nabízí se ovšem otázka, zda je vhodné vystavět příběh Harryho Pottera , který je ve své podstatě velice dojemný (taková pohádka o Popelce pro diváky mužského pohlaví), právě na takovýchto filmových tricích. Podle mého názoru by měl režisér klást spíše důraz na charaktery postav, než na povrchní, co nejbarevnější vizuální ztvárnění kleteb, které po sobě metají Harry a partička Smrtijedů. Závěrečná bitva na Ministerstvu kouzel občas připomíná spíše silvestrovský ohňostroj než rozhodující střet mezi dobrem a zlem.
O poznání méně než rachejtle při soubojích září herci v hlavních rolích.
O trojici Harry, Ron a Hermiona snad ani nemá cenu mluvit. Co si budeme povídat, výkony Radcilffa, Grinta ani Watsonové diváky příliš neoslnily v žádném z předcházejících filmů série a Fénixův řád rozhodně není výjimkou. Všichni už ztratili dětskou bezprostřednost z prvního dílu, ale zároveň ještě nedozráli do věku, kdy by mohli být vnímáni jako plnohodnotní dospělí herci. Jejich projevy tak občas (No, vlastně docela často.) působí šroubovaně a přepjatě. Jejich smích nezní příliš přirozeně, někdy je dokonce zcela zřejmé, že jim při "rozesmívávání" musel někdo pomoct.
Pokud jde o roli Belatrix Lestrangeové, pochybil podle mého názoru už režisér, když obsadil Helenu Bonham Carterovou. "Její" Belatrix je sice šílená, ale dalo by se říci, že takovým "milým" způsobem. Grimasy, které ukazuje na kameru jsou spíše než děsivé příjemně roztomilé. A já se obávám, že to se k masové vražedkyni, ze které má podle slov Rowlingové přímo čišet chlad, příliš nehodí.
Světlým bodem v záplavě šedé unylosti je Evanna Lynch alias Lenka Láskorádová. Pokud diváka neoslní už její zářivé blond vlasy, rozhodně si ho Evanna získá svojí bezprostředností (Radcliffe by se od ní mohl učit!). Celý příběh prožívá natolik, jakoby skutečně její život závisel na tom, zda Brumbál Voldemorta porazí nebo ne. (Koneckonců už odmala je vášnivou fanynkou potterovských knih.)
Téměř stejně příjemně jako Lenka Láskorádová působí i jemná a nevtíravá hudba, která diváka sice příliš neohromí, ale zato mu ponechává prostor na to, aby se mohl plně soustředit na děj filmu.
Aby byl celkový dojem kompletní, zbývá se zmínit už jenom o střihu a kameře.
Nemohu neříct, že Yates si očividně libuje v nic neříkajících dlouhých a detailních záběrech na jednotlivé postavy. Kameraman se nesoustředí na Potterův obličej snad jenom ve chvíli, kdy zachycuje ústa Cho Changové, která se pomalu přibližují k těm Harryho. (A vlastně i tady je v hlavní roli kouzelníkova tvář.) Pár takových záběrů jistě nezaškodí (k dokreslení detailů a podpoření autentičnosti jsou dokonce úplně ideální), ale čeho je moc, tak toho je příliš. Po nějaké době totiž divák začne věnovat pozornost spíše pihám na Ronaldově obličeji, než tomu, co nebohý Weasley říká.
Podtrženo a sečteno, běžní návštěvníci kin budou možná díky velkoleposti efektů odcházet ze sálu s pocitem, že na tom Potterovi přece jenom něco je. Skalní fanoušci knižní předlohy ale film nejspíš zklame.
Asi to jediné užitečné, co jsem si z filmu odnesla já, je pár šikovných zaklínadel. Takže, nepřátelé, mějte se na pozoru!