Bílá smrt-35.kapitola

Proč? Proč to sakra udělala?! Copak necháme, že ji chci chránit? Copak nechápe, co pro mě znamená? Ioli…
Erik pevně svíral volat a snažil se potlačit vlnu zoufalství, která se na něj valila. Nemohl podlehnout. Ne teď. Teď musí všechny dostat domů. Poté co Ioli stanula čelem nepřátelům, jejich auta zastavili.
„Eriku! Ioli tam zůstala!”
„Já vím…”
„Nemůžem jí tam nechat!”křičela se slzami na tvářích Sára.
„Nemůžeme se vrátit! Byla to její volba! Mám všechny ohrozit jen proto, že ona je blbá?!! Sáro, vzpamatuj se!”zařval Erik.
Sára vzlykla. „Ale… ale ona… Ona je jednou z nás!”
„Myslíš si, že to nevím?!”obrátil se k ní Erik. Když Sára spatřila jeho zoufalství, zmlkla. Pochopila. Erik zná Ioli lépe, než kdokoli jiný. Ale je vůdce a nemůže riskovat. Nesmí podlehnout citům.
Ztratil Rose, kterou bezmezně miloval. Co se stane, když ztratí i Ioli, která v něm probudila to, co ztratil? Pomyslela si Sára.
Zaslechli palbu a dívčí křik.
Erik pevně sevřel čelist. Zase… Zase jsem to nedokázal. Nedokázal jsem ji ochránit!!
Všichni v autě ztichli. I Jack, který celou dobu hlasitě lapal po dechu.
„Jestli se vrátíme… Až se vrátíme, uděláme pro ni obřad.”zasýpal Jack.
„Nevěřil jsem ji. Ale ona…”hlesl Lukáš.
„Ale ona věřila nám.”doplnila ho Marion.
„Buďte zticha.”sykl Erik.
Všichni na něj pohlédli. Hleděli na svého velitele, který skrýval tvář za světle hnědými vlasy.
Jeli domů. V tíživém tichu se opět pohroužili do svých myšlenek. Kromě Erika. Prázdným pohledem hleděl na silnici před sebou. Cítil se prázdně. Byl prázdný. Opět selhal. Dokáže vůbec někdy splnit pravé poslání Ochránce? Bude mít ještě někdy někoho, kterého by chtěl chránit?
To netuší.
Z počátku byla Rose jediná. Ale poté, co chytil to divoké monstrum Peregrimuse, se začalo všechno měnit. Zjistil, že ta zrůda není taková, jak ji lidé popisují. Zjistil, že Ioli není zrůda. Ve skutečnosti byla tak moc čistá. Nevinná. Chtěla jen najít někoho, kdo by ji dokázal přijmout. Ukázala mu jiný svět. Začala mu důvěřovat a on ji chtěl chránit. Chtěl chránit tu malou dívku zničenou životem, která v sobě stále nosila sílu i po tom všem, co prožila. Probudila v něm city. Něhu, důvěřivost a schopnost mít zase někoho rád. Ona není zrůda. Ona je anděl. Trpící anděl, který si zaslouží být milován.
„Slibuji, že se postarám, aby se všichni dozvěděli, kým ve skutečnosti jsi. Jestli tam nahoře někdy potkáš Rose, řekni jí, že mě to mrzí…”zašeptal do vzduchu. Tiše a zoufale a opuštěně.