přidáno 03.01.2017
hodnoceno 3
čteno 1151(13)
posláno 0
Suchá víčka z pergamenu
halí vlhké bělmo.
A čočky, v důlcích zaryté,
civí do černobíla.

Úlomky chladné dýky,
trčící z údolí mezi lopatkami,
zacpaly stěny změklých cév.
Zrezlá pumpa nehybně dlí
v husté tekutině.

Když ztěžka se svrašťují zákruty,
tam v dálce za rohem,
sněžní voyeři lepí se tiše na okno.
Sledují rozklad horoucího nitra na křehký led.

Žasnou.

A zmírají na pravý opak.
přidáno 10.01.2017 - 13:33
Yasmin: předchozí odpověď pro Yasmin
přidáno 06.01.2017 - 18:11
Samozřejmě je nutné vnímat v podstatě vše, co napíšu obrazně. Zde je vyobrazen člověk co hledí do černobílé minulosti, slepý k novému žije v minulosti. Po zradě není schopen důvěřovat a milovat. Proto se utápí v žalu. Děkuji za komentář, vážím si ho.
přidáno 05.01.2017 - 08:01
Není to asi úplně můj šálek poezie, ale stylem, jakým to popisuješ, není vůbec špatný. Třeba - trčící z údolí mezi lopatkami - je hodně zajímavé. A zajímavý je i ten konec. Něčím určitě zaujala.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
vločky a lidé. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : ledové paradoxy.
Předchozí dílo autora : zvěř.

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku