Ester Krejčí S02E07: Klub mladých intelektuálů

1. Čas (1)

(Titulek:) Pondělí 25. 4. 2011

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Pondělí, 25. dubna 2011.



2. Na poslední chvíli

Kuchyně v domě rodiny Krejčích, brzy ráno. Je rozsvíceno. Karel a Ester Krejčí snídají celozrnný chléb se sýrem a vařeným vejcem. Karel Krejčí položí před zrozence černý leták s bílými nápisy.

KAREL KREJČÍ: Co byste řekla na tuto nabídku?

ESTER KREJČÍ: (Polkne a podívá se.) Klub mladých intelektuálů?

KAREL KREJČÍ: Dnes v šestnáct hodin je zkušební hodina zdarma. Já a Ingrid jsme dospěly k závěru, že byste tam měla jít.

ESTER KREJČÍ: Hm... (Podívá se znovu na leták.) Domníváte se, že by to pro mě mělo nějaký smysl?

KAREL KREJČÍ: Víte, sociální izolace a absence adekvátního sociálního okolí může vést k dekadenci a deziluzi, jaké zažila vaše dáda Ingrid v období školního věku.

ESTER KREJČÍ: (Zamračí se.) A neuvažovali jste o možnosti kompenzovat si svoje komplexy z dětství na někom cizím?

KAREL KREJČÍ: Je to výhodná nabídka.

ESTER KREJČÍ: Copak vám nejsou podezřelé její manipulativní aspekty? Nátlak na rozhodnutí na poslední chvíli, část zdarma a zbytek placený, iluze vzácnosti a výjimečnosti... A ty slogany: Udělejte pro svoje zrozence to nejlepší! Rozšiřte si obzory a procvičte inteligenci. Ani slovo o rozvoji tvůrčího a kritického myšlení.

KAREL KREJČÍ: Tak dobře... Jste už v podstatě dospělá, takže vás nebudeme nutit, abyste se tam přihlásila, ale tu zkušební hodinu byste absolvovat měla už pro získání zkušeností. A pokud vás to zaujme a přihlásíte se, samozřejmě vám to zaplatíme.

ESTER KREJČÍ: Dobře. Na tu hodinu zdarma tedy půjdu. Ale pochybuji, že to k něčemu smysluplnému povede.



3. Krása v přepočtu na peníze

Třída (oktáva B), ráno před vyučováním. Na nástěnce visí reklamní leták s nápisem:

┌───────────────────────────────────────────────────────────────┐

│  Vejde se velkorypadlo na fotbalový stadion?                  │

│  Největší stroje světa - v Horké bramboře!                    │

└───────────────────────────────────────────────────────────────┘

Vojtěch Verner sedí na svém místě, má otevřený sešit a dokončuje tužkou nákres sci-fi velkorypadla. Trochu přitom poslouchá Kňoura, který stojí u něj a vzrušeně mu vysvětluje:

KŇOUR: Nejdřív k ní přijdu a oslním ji pohledem do očí. Řeknu, že není úplně ošklivá a že má u mě šanci. Tak ztratí všechny zábrany. Ztuhne, srdce se jí rozbuší, dech jí začne vynechávat a nebude schopna myslet na nic jiného než na mě. Pak jí nabídnu, že spolu můžeme být v soukromí. Nebude schopna nic říct, ale když jí podám ruku, chytne ji a nechá se odvést na záchod, kde si užijeme a stihneme do začátku hodiny zplodit spoustu dětí. A odpoledne v tom pak budeme pokračovat doma.

Vojtěch Verner přestane kreslit a podívá se na Kňoura.

VOJTĚCH VERNER: (s pochybnostmi:) A vy myslíte, že to bude fungovat?

KŇOUR: Samozřejmě.

VOJTĚCH VERNER: To já si také pokaždé myslím, že mám všechno pod kontrolou, a na papíře to tak je. Jenže když to pak sestrojím, často narazím na nějaký faktor, se kterým jsem nepočítal, a všechno se to rozsype.

KŇOUR: (Bezstarostně mávne rukou.) Bez obav. Když má člověk svaly a sebevědomí jako já, zvládne všechno. Sledujte!

Kňour projde chodbičkou a dojde k Astře, která se právě po použití řasenky dívá do zrcadla.

KŇOUR: Ahój!

Astra se na něj nepodívá, ale zatváří se otráveně.

ASTRA: Co chcete?

KŇOUR: Nepodíváte se na mě?

ASTRA: Nemám zájem. Jste hnusný a otravný.

KŇOUR: Víte, vy nejste úplně ošklivá a máte u mě šanci.

ASTRA: (Naštvaně se mu podívá do očí.) No dovolte! Ošklivá?

Astra vstane a zaujme výhrůžný postoj. Kňour couvne.

ASTRA: Víte, kolik stál ten make-up? V přepočtu na peníze jsem ta nejkrásnější osoba v celé škole. A na peníze se dnes přepočítává všechno. A vy mi řeknete, že jsem ošklivá. Pche!

KŇOUR: (nejistě:) Ale...

ASTRA: Ještě mi řekněte jako Venora, že jsem sobecká, ješitná a nevím, co je krása, a vážně se urazím!

KŇOUR: (Je vyvedený z míry.) Eh... co jsem to... Aha. Eh... Mohli bychom být spolu v soukromí.

ASTRA: Hele, přestaňte mě už konečně otravovat. I jen trochu inteligentní člověk se chová jako blbec, jen když se mu to vyplatí, ale vám se to nevyplatí, to si pište! S tím, co děláte, by vás tu nechtěla ani noha od stolu!

Kňour ze zvyku mávne rukou, otočí se a beze slov odejde na svoje místo. Astra se zpět posadí, ale je naštvaná.



4.1. Klub mladých intelektuálů

Zasedací místnost klubu mladých intelektuálů¹. U přesýpacích hodin sedí Jaroslav Pospíchal. Po jeho pravé ruce: volné místo, Ruslan Elita, Ester Krejčí, volné místo, Aura, volné místo, Armand, Emerald a Livie Křížová. Čekají. Před každým ze členů (tzn. ne před Jaroslavem Pospíchalem) stojí sklenice vody a malý talířek. Na talířcích před Livií Křížovou a Ester Krejčí je ještě ovoce a dílek dortu (ostatní už svoje porce snědly). Jaroslav Pospíchal má u sebe prezenční listinu. Všichni tiše sedí a čekají.

(Záběr na perem vyplněnou tabulku na prezenční listině:)



JAROSLAV POSPÍCHAL: (Podívá se na hodinky na ruce.) Vážení mladí lidé, ať už je vám bližší filozofie, sociologie nebo třeba umění, vítám vás na ukázkové hodině klubu mladých intelektuálů. Mé jméno je Jaroslav Pospíchal a budu tato setkání pro vás pořádat.

(Prolínačka, naznačující, že uplynul nějaký čas.)

JAROSLAV POSPÍCHAL: Na začátku by bylo vhodné, kdyby každý z vás řekl několik slov o sobě a také o tom, co od klubu očekává. Pak budete mít čas tu nerušeně a kultivovaně diskutovat a na konci hodiny se rozhodnete, zda budete náš klub i nadále navštěvovat a rozšiřovat si své obzory, nebo... odejdete. Být tu, či nebýt? To je, oč tu běží. Než začneme, chcete se mě na něco zeptat?

Přihlásí se Emerald.

JAROSLAV POSPÍCHAL: Ano?

EMERALD: Co když budeme potřebovat na záchod?

JAROSLAV POSPÍCHAL: Záchod najdete, když se kousek vrátíte chodbou a dáte se doprava. Další otázky?

Nikdo se nehlásí.

JAROSLAV POSPÍCHAL: Dobře. V tom případě se můžete začít představovat.

Jaroslav Pospíchal vstane a převrátí přesýpací hodiny. Vezme si prezenční listinu a odejde do vedlejší místnosti, dveře nechajíc otevřené. Písek v hodinách se pomalu přesýpá.
──────────────────────────────────────────────
¹ Místnost bez oken se dvěma dveřmi. Uprostřed stojí kulatý dřevěný stůl s místy pro deset osob. U křesla Jaroslava Pospíchala stojí na stole velké přesýpací hodiny. V rohu místnosti je výčepní zařízení s vodou.



4.2. Představování

EMERALD: Pokud vám to nebude vadit, začnu já. Říkejte mi Emerald. Spoustu toho znám, třeba nenewtonské tekutiny, supravodivost, černé díry, obratník Kozoroha a rád bych se takových zajímavostí dozvěděl víc. Jsem fanoušek Star Treku a Teorie velkého třesku a mám rád sci-fi vůbec a rád bych si o tom popovídal a třeba se dozvěděl i něco nového.

Slova se ujme Armand.

ARMAND: Jmenuji se Josef Sova, ale říkám si Armand podle jistého upíra z The Vampire Chronicles.

Aura se usměje a se zájmem Armanda poslouchá.

ARMAND: Jsem tu, protože se snažím poznávat ducha dnešní doby a srovnávat jej s duchy dob minulých, a hledat tak věčnou pravdu o člověku a lidstvu.

ESTER KREJČÍ: Takže takový amatérský antropolog?

ARMAND: Ano, dalo by se to tak říci. Kromě toho se zajímám o jedy a psychotropní látky, a ačkoliv jsem převážně introvertní povahy, rád se předvádím. Chcete se mě na něco zeptat?

ESTER KREJČÍ: Nejste na hledání věčné pravdy příliš mladý?

ARMAND: Nepřipadám si tak. Navíc pátrání po dávných dobách je pro mě vzrušujícím dobrodružstvím. (Obrátí se na Auru.) Můžete.

AURA: Jmenuji se Aura. Vlastně teprve hledám svůj vkus. Teď mě fascinuje hlavně japonská kultura, haiku, mangy, animé a tak. A pak mě zajímají ještě subkultury, gotická architektura a renesanční malířství.

ARMAND: A co od klubu očekáváte?

AURA: Nechci nic očekávat! Očekávání plodí zklamání a touha beznaděj. Ale ráda bych tu potkala nějaké příjemné lidi a byla tu užitečná.

ARMAND: (Pokrčí rameny.) Dobře. (Vrhne pohled na Ester Krejčí.)

ESTER KREJČÍ: Jmenuji se Ester Krejčí. Život mi připadá jako špatný vtip, tak usiluji o to učinit z něj dobrý vtip.

Aura vytřeští oči. Armand se zasměje.

ESTER KREJČÍ: Tolik k mému smyslu pro humor. Dnes jsem očekávala, že se tu setkám se skupinou sociálně vyloučených, citově retardovaných pozérů², kteří mi nebudou rozumět o nic víc než obligátní spolužáci, ale věřím, že není správné utvářet si postoj k lidem na základě předsudků, vlastního očekávání či jen prvního dojmu, a proto bych vás ráda poznala hlouběji. Doufám, že budete i nadále preferovat autenticitu před konformitou, a dáte mi tak tu příležitost.

AURA: Nejen o lidech.

ESTER KREJČÍ: (Zamyslí se.) Souhlasím.

Aura se usměje.

ESTER KREJČÍ: No, ještě bych měla říci něco o sobě. Snad jen to, že nerada někomu prozrazuji své pocity, ale na druhou stranu mě nebolí kritická upřímnost.

ARMAND: (s úsměvem:) Líbíte se mi.

ESTER KREJČÍ: A jsem imunní vůči manipulativním lichotkám.

ARMAND: A někdy trochu paranoidní. Vůbec jsem to nemyslel manipulativně.

ESTER KREJČÍ: V tom případě se omlouvám za svoje podezření. (Obrátí se na Ruslana Elitu.) Jste na řadě.

RUSLAN ELITA: Já jsem Ruslan Elita. Moc mi chutná to jídlo zdarma. Být intelektuálem je dobré, protože intelektuálové jsou chytří. Vědí třeba zpaměti, kolik hráčů má fotbal nebo jak se jmenuje Skandinávský poloostrov nebo kdo je Homo sapiens.

ARMAND: Takže proč vlastně hodláte navštěvovat klub mladých intelektuálů?

RUSLAN ELITA: Mě sem poslali rodiče, protože když sem budu chodit, bude to pro mě to nejlepší.

ARMAND: A jak k tomu došli?

RUSLAN ELITA: Píše se to v letáku.

Armand se zasměje.

RUSLAN ELITA: (ke všem:) My tady všichni fandíme introvertu, že?

Ester Krejčí vezme do ruky svůj talíř s ovocem a porcí dortu.

ESTER KREJČÍ: Ruslane Elito, když slíbíte, že budete do konce hodiny mlčet a jen poslouchat – to znamená, že nebudete mluvit – dostanete toto.

RUSLAN ELITA: (Vrhne se po talíři.) Jasně, slibuji.

Ester Krejčí mu talíř nechá. Ruslan Elita se pustí do jídla a už si nikoho nevšímá.

ARMAND: Dobrý nápad.

ESTER KREJČÍ: Když je to možné, preferuji oboustranně výhodná řešení.

ARMAND: (na Livii Křížovou:) A co vy? Představte se.

LIVIE KŘÍŽOVÁ: Podle mě je zbytečné se představovat. Stejně je to jen plytký surogát skutečného poznání toho, jak myslím a co cítím.

EMERALD: Nemáte někdo slovník cizích slov?

ESTER KREJČÍ: Surogát je v podstatě napodobenina, která nahrazuje něco obtížně dostupného za cenu zhoršení kvality výsledku.

EMERALD: Aha.

ARMAND: Takže nám o sobě nic neřeknete?

LIVIE KŘÍŽOVÁ: Mohla bych toho říct spoustu. Milovala jsem a cítila všechnu radost života, ale je to pryč. Teď vnímám všude jen strašnou prázdnotu. Jako bych už ani nepatřila na tento svět. Jako vyhladovělý vězeň. A léky na tom moc nezmění. Kdo to neprožil, nepochopí. Už jsem jen... bezejmenná.

AURA: To je smutné. Člověk bez jména je jako Lyra bez daemona³.

ESTER KREJČÍ: Lepší metafora by mě opravdu nenapadla...

EMERALD: Máme vám tedy říkat Bezejmenná?

LIVIE KŘÍŽOVÁ: Říkejte mi Livie Křížová.

EMERALD: Dobře.
──────────────────────────────────────────────
² Pozér je člověk, který pro vnější dojem (pózu) předstírá jiné vzdělání, zájmy, názory, vkus apod., než jaké ve skutečnosti má.

³ (Vyslovuje se „jako lyra bez démona“.) Jde o odkaz na fantasy trilogii Jeho temné esence od Philipa Pullmana. Lyra je jméno hlavního hrdiny trilogie. Ve světě, kde příběh začíná, má každý člověk část své duše oddělenu v podobě zvířete, které s sebou neustále vodí. Tato část duše se nazývá daemon. V první knize trilogie (Zlatý kompas) se vyskytuje proces „izolace“, kterým lze člověka od jeho daemona oddělit. Člověk po oddělení daemona je pak psychycky slabý, deprimovaný a bezmocný. Bez znalosti této souvislosti ovšem přirovnání „jako lyra bez démona“ nedává smysl.



4.3. Knihy a filmy

ARMAND: Takže už se všichni známe. Jak žijete? Čím se teď v životě zabýváte?

EMERALD: Já se dívám na Červeného trpaslíka.

ARMAND: Ten kultovní komediální seriál?

EMERALD: Ano.

ARMAND: A nechcete zkusit raději něco trochu intelektuálně hodnotnějšího, třeba Minority Report?

EMERALD: Napíšu si to. (Vytáhne z batohu zápisník.)

ARMAND: Co vy, Ester Krejčí?

ESTER KREJČÍ: V poslední době spíš vnímám okolí a tvořím, než čtu. Mám teď rozepsanou esej o anomii⁴ a divadelní hru Útěk před Godotem.

ARMAND: Až dopíšete tu hru, rád bych si ji přečetl.

ESTER KREJČÍ: Dobře.

AURA: Mě okouzlilo anime Princezna Mononoke. Je to krásný mýtický příběh o tom, jak vidět svět očima nezaslepenýma nenávistí. A soundtrack složil Joe Hisaishi, jeho hudba se mi moc líbí.

ESTER KREJČÍ: Nevíte, ze kterého je roku?

AURA: (Zamyslí se.) 1999.

ESTER KREJČÍ: Děkuji.

ARMAND: Mimochodem, znáte film Byl jsem mladistvým intelektuálem?

ESTER KREJČÍ: Já ano.

EMERALD: Já ne, o čem to je?

ARMAND: Je to šestnáctiminutový krátký film, parodie na upírské horory, kde je mladý muž kousnut intelektuálem, a tak se stává jedním z nich. Ta myšlenka se mi moc líbí... Kdyby to šlo v realitě, už by nás tu jen díky mě bylo alespoň sto.

Aura se zasměje.

ESTER KREJČÍ: Hm... víte, co mě překvapuje?

ARMAND: Co?

ESTER KREJČÍ: Že tu diskutujeme převážně o dílech z nedávné minulosti. Opomíjíme tak žádoucí historický kontext.

ARMAND: To víte, dnes je moderní zapomínat na historii a opakovat starověké chyby. Aristotelés a Marcel Proust již vyšli z módy.

ESTER KREJČÍ: Souhlasím. Dnešní mladí intelektuálové evidentně preferují šestnáctiminutové krátké filmy před několikatisícistránkovými romány.

AURA: Já ne. Před časem jsem přečetla Jméno růže a je úplně geniální.

Emerald se zájmem sleduje diskusi.

ARMAND: To už jsem četl dvakrát. Středověk je mi překvapivě blízký. Dnešní doba mi ve srovnání s ním připadá perverzní.

ESTER KREJČÍ: Částečně s vámi souhlasím, podle mě jsou však perverzní jen některé aspekty soudobé západní civlizace.

ARMAND: Znáte Konec civilizace aneb Překrásný nový svět?

ESTER KREJČÍ: Neznám...

ARMAND: To je román Aldouse Huxleyho. Jde o futuristickou dystopii, ukazující, jak perverzně může svět dopadnout, když začnou být lidé příliš civilizovaní.

ESTER KREJČÍ: To zní zajímavě. Děkuji za doporučení.

ARMAND: Není zač.
──────────────────────────────────────────────
⁴ Anomie je sociopatologický stav, do něhož se člověk dostane, když mu chybí normy a morální hodnoty sdílené se sociálním okolím. (Zpravidla vznikne nedostatečnou socializací nebo v důsledku nějakého druhu vzpoury, která popře stávající společenský řád, aniž by ho nahradila nějakým novým.) Anomie je doprovázena pocitem odcizení. Anomií se také rozumí obecně takový stav společnosti, kde sdílené normy a hodnoty neexistují, neplatí nebo platit přestávají.



4.4. Škatulkování

EMERALD: Žasnu nad tím, co všechno se tu dozvím. Myslíte, že už se můžeme považovat za skutečné intelektuály?

ESTER KREJČÍ: No... připadá mi evidentní, že nás čeká ještě dlouhý vývoj, než budeme schopni uvažovat a psát jako například Zygmunt Bauman.

LIVIE KŘÍŽOVÁ: Pojem „intelektuál“ je stejně zase jen další hloupá „škatulka“, nepřípustně limitující mnohovrstevnatou osobnost. Už jsem otrávená z neschopnosti ostatních brát člověka jako člověka se všemi vícerozměrnými aspekty jeho identity a ne jako příslušníka pojmenované role omezené očekáváním okolí.

ESTER KREJČÍ: Souhlasím, že obecná pojmenování jako „intelektuál“ nemohou přesně vystihnout konkrétního člověka se všemi jeho vnitřními konflikty, ale současně zastávám názor, že přijetí takové identity nijak neomezuje ostatní, neintelektuálské aspekty jeho osobnosti ani nevylučuje přijetí dalších identit.

LIVIE KŘÍŽOVÁ: Takže vy si myslíte, že pro společnost je akceptovatelné považovat za intelektuála někoho, kdo přes den hraje fotbal a po nocích si vymývá mozek telenovelami?

ESTER KREJČÍ: Jsem přesvědčena, že pokud ta osoba vedle toho vyvíjí i odbornou činnost adekvátní kvality, je takové označení korektní.

Livie Křížová mlčí.

ARMAND: Někteří intelektuálové skutečně sportují.

ESTER KREJČÍ: Na rozdíl od nás.

Emerald se zasměje.

ARMAND: Livie Křížová, jaký je váš názor na osoby, které vyhledávají transcendenci⁵ pod vlivem halucinogenů?

LIVIE KŘÍŽOVÁ: Jsou to blázni. Lidská psychika je už tak plná symptomů neurózy či psychózy a je šílené a absurdní si ji mrzačit pro vyvolání dalších.

ESTER KREJČÍ: Nemluvě o tom, že prožitek transcendence je v mnoha případech jen eufemismus pro delirium tremens.

ARMAND: Nesouhlasím. Podle mě je to cesta k poznání, které je ostatním odepřeno. K poznání, které by za střízliva sežehlo duši v prach. Poznání transcendentního smyslu života a jak žít, aby byl naplněn.

Krátkou chvilku všichni mlčí či přemýšlejí.

AURA: (užasle:) Zajímalo by mě, jak žijete vy...

ESTER KREJČÍ: Jistě nejste první filozof se sebevražednými sklony, ale pochybuji, že by filozofie za cenu úplného sebezničení byla rozumná a perspektivní.

EMERALD: V Červeném trpaslíkovi byla jedna taková scéna...

Záběr na přesýpací hodiny naznačující, že mezitím uběhlo mnoho času (možno použít např. timelapse).
──────────────────────────────────────────────
⁵ Transcendence je přesahování smyslových a rozumových možností. V tomto případě jde tedy o vyhledávání prožitků, které přesahují možnosti lidských smyslů a rozumu.



5. Zkušenost medvídka Pú

ESTER KREJČÍ: Pro mě je dodnes kultovním intelektuálním dílem Medvídek Pú.

ARMAND: Vždyť ty jeho myšlenky nestojí za nic.

ESTER KREJČÍ: Samotné myšlenky jsou jen plytkou vrstvou příběhu, ale vedou čtenáře ke kritickému myšlení, protože vyvolávají údiv a lze je snadno podrobit kritice. Čtenář je pak opraví podle své zkušenosti, ale uvědomí si, že i jeho pohled lze snadno podrobit kritice, protože zkušenost, ze které vychází, se principiálně neliší od zkušenosti medvídka Pú. Současně však čtenář z příběhu pozná, že i jednání založené na nedokonalých myšlenkách může být smysluplné a úspěšné, a proto vlastně nepotřebujeme dokonalé a definitivní poznání, ale spíše schopnost reflexe, konkrétně uvědomit si kontext a rozsah platnosti našich myšlenek.

ESTER KREJČÍ: Takže například i s částečným a nedokonalým poznáním smyslu života můžeme prožít smysluplný a úspěšný život.

ARMAND: (Přemýšlí.) No... bylo by obtížné zformulovat relevantní věcnou kritiku vašich myšlenkových pochodů, ale já stejně dávám přednost Interview s upírem. Je dospělejší a ukazuje lidský život v celé jeho složitosti.

LIVIE KŘÍŽOVÁ: Upírské příběhy jsou brak. Nevěřím, že by mohly mít intelektuální hodnotu.

ARMAND: To je jen předsudek. To je jako tvrdit, že animované filmy jsou jen pro děti. (Všimne si písku v hodinách a zarazí se.) Ale stejně – už se blíží čas našeho rozhodnutí. (Ukáže na přesýpací hodiny, v jejichž horní polovině zbývá už jen málo písku.) Co říkáte? Sejdeme se i příště? Mně se tu docela líbí, i když se většinou neshodneme.

EMERALD: (nadšeně:) Mně také. Nikdy mě nenapadlo, že se lze na věci dívat z tolika různých pohledů.

LIVIE KŘÍŽOVÁ: (chladně:) Mně je jedno, jak zabíjím čas, ale ty peníze za to nedám.

ARMAND: To zní opravdu mizantropicky.

AURA: (Chvilku váhá.) Udělalo by mi radost vás ještě někdy vidět.

ARMAND: Co vy, Ester Krejčí?

ESTER KREJČÍ: Považuji toto setkání za výrazně prospěšné našim sociálním dovednostem, ale chodit sem každý týden mi připadá přehnaně často.

ARMAND: Souhlasím. Mně by to stačilo tak dvakrát ročně.

Aura se zasměje.

ESTER KREJČÍ: Navíc vlastně v září odjedu do zahraničí a nevím, zda mi bude vyhovovat dojíždět sem. (Dostane nápad.) Ale byla bych pro to, abychom si na sebe předaly kontakty a další činnost klubu rozvíjely na základě dobrovolnosti a konsenzu namísto finančně a časově nákladného závazku.

AURA: (spokojeně:) Ano!

EMERALD: A kde bychom se scházeli?

ESTER KREJČÍ: Nevím... třeba někde v restauraci, čajovně, na nádraží, možná v parku.

ARMAND: Můžeme se scházet u mě. Mým rodičům kultivované návštěvy nevadí.

ESTER KREJČÍ: Souhlasím. Tuto alternativu hodnotím jako nejvýhodnější.

Aura se usmívá.

(Záběr na přesýpací hodiny s málem písku. Prolínačka na moment, kdy ho zbývá ještě méně.)



6. Perverzní muchomůrka

(Záběr na přesýpací hodiny.) Poslední zbytek písku se dosype. Hodiny se zastaví a na několik sekund nastane napjaté ticho. Přijde Jaroslav Pospíchal.

JAROSLAV POSPÍCHAL: Tak. Čas uplynul. Jak jste se rozhodli?

Všichni mlčí. Přistoupí k němu Armand. Jaroslav Pospíchal mu pohlédne do tváře a lekne se. Armand se usměje.

ARMAND: Pět z nás se rozhodlo, že tento klub nebude nadále navštěvovat. Sbohem.

Armand, Ester Krejčí, Aura, Emerald a Livie Křížová odcházejí.

AURA: (při odchodu, k Ester Krejčí:) Fascinuje mě váš způsob vyjadřování.

ESTER KREJČÍ: Děkuji.

AURA: Je mi úplně cizí.

ESTER KREJČÍ: Nejste jediná, ale moji rodiče se tak bohužel vyjadřují.

AURA: Aha. Posloucháte nějakou příjemnou hudbu?

ESTER KREJČÍ: Ani ne. Znáte nějakou?

AURA: (Usměje se.) Spoustu.

K Jaroslavu Pospíchalovi přijde Ruslan Elita.

JAROSLAV POSPÍCHAL: Vás už je asi zbytečné se ptát...

RUSLAN ELITA: Já bych sem chodil. Teď vím, že medvídci a upíři jsou také intelektuálové. A také že červený trpaslík každý týden kouří perverzní muchomůrku.

JAROSLAV POSPÍCHAL: Jenže oni už sem chodit nebudou, a abych mohl klub otevřít, musím mít alespoň tři účastníky.

RUSLAN ELITA: Aha. Tak já řeknu přátelům ve škole a přemluvíme rodiče.

JAROSLAV POSPÍCHAL: (s předstíraným úžasem:) To by mohlo klub mladých intelektuálů zachránit, člověče! Pokuste se!

RUSLAN ELITA: A nevadí, že nejsou tak chytří jako já? Pletou si slova a říkají je špatně.

JAROSLAV POSPÍCHAL: (Podává Ruslanu Elitovi několik barevných složenek a letáků s instrukcemi.) Vůbec ne. Mezi slepými je i jednooký králem. Hlavně když rodiče správně vyplní variabilní symbol.



7. Prokrastinace

Obývací pokoj v domě rodiny Krejčích, u klavíru, večer. Ester Krejčí se posadí ke klavíru a začne hrát zpaměti uvolněnou, radostnou hudbu.

(Utichající zvuk hudby se prolíná na pozadí do dalšího obrazu.)



8. Příjemný sen

Pokoj Ester Krejčí, noc. Ester Krejčí ve svém černém pyžamu ulehne do postele a odloží si brýle na noční stolek. Vezme knihu Medvídek Pú a vsune si ji pod peřinu. Přikryje se a zhasne.

(Prolínačka na koncertní sál.)

Ester Krejčí stojí v angyklos před velkým symfonickým orchestrem. Zaťuká taktovkou o pult a začne dirigovat. Orchestr začne hrát Vltavu Bedřicha Smetany.



9. Nepříjemný sen

Kňourův pokoj, noc. Kňour v pyžamu si lehne do postele, přikryje se a zhasne.

(Prolínačka na podkrovní ložnici chalupy ve dne.)

Do ložnice vejdou Kňour a dívka, oba bosí a v džínách.

KŇOUR: (na dívku:) Občanský průkaz, kotě.

DÍVKA VE SNU: Musí to být? Já bych se bez toho předpisu o prokazování věku prostitutce docela obešla.

KŇOUR: (vzrušeně:) Rajcuje mě, jak vzdorujete... Ukažte.

Dívka ukáže Kňourovi kartičku s fotografií a osobními údaji.

KŇOUR: (Podívá se.) Dvacet tři let... V pořádku. (Podá jí desky s evidencí, připomínající peněžní deník.) Ještě mně to tady podepište a můžeme začít.

Dívka se podepíše a vrátí desky Kňourovi. Ten je uloží zpět do nočního stolku. Když se otočí, dívka už má svlečené kalhoty a vášnivě se na něj usmívá. Kňour vzrušeně zakvílí a svlékne si svetr. Pak se pokusí svléci si kalhoty, ale nečekaně má pod nimi další stejné.

KŇOUR: (Lekne se.) Ale vždyť jsem měl jen jedny.

Kňour si rychle svleče svrchní kalhoty. Rozepne si druhé a pod nimi jsou vidět třetí. Zuřivě si rozepne i ty a pod nimi jsou vidět čtvrté. Zmatený Kňour se podívá na dívku. Ta už je zase oblečená a odchází. Ohlédne se a tváří se, že má na Kňoura vztek.

(Střih do Kňourova pokoje v noci na spícího Kňoura.)

Kňour se s leknutím probudí.

KŇOUR: (nešťastně:) Ne! (Smutně zakňučí.)



10. Čas (2)

(Titulek:) Úterý 26. 4. 2011

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Úterý, 26. dubna 2011.



11. Empatie, či projekce?

Hala v přízemí chalupy rodiny Trefných⁶, brzy ráno. Marie Trefná začíná umývat nádobí v dřezu. Po dřevěných schodech pomalu přijde Kňour, připravený k odchodu do školy (na zádech už má batoh). Je smutný.

KŇOUR: Dádo!

MARIE TREFNÁ: (vesele:) Dobré jitro!

KŇOUR: Mně je hrozně.

Marie Trefná zastaví vodu, odloží nádobí a podívá se na Kňoura.

MARIE TREFNÁ: (lítostně:) Co je vám?

KŇOUR: Měl jsem hrozný sen. Nemohl bych dnes zůstat doma?

MARIE TREFNÁ: Do školy se přece musí, co by tomu řekla druhá dáda?

Kňour zavzlyká.

MARIE TREFNÁ: Ale ráda si s vámi popovídám o vašich pocitech. Uvidíte, že vám to pomůže. Mně to vždycky pomáhá. (Pustí vodu a pokračuje v umývání nádobí.) Určitě jste se hrozně vyděsil, že? Já jsem byla včera v kavárně s přítelem a dádě Richardovi jsem o tom neřekla, aby si nedělal starosti, a přítel mi zrovna ukazoval nový prstýnek, co mu koupil partner, tak jsem ho chytla za ruku, protože jsem si ho (...)

Kňoura rozbolí hlava, tak se chytne za lebku a odejde do školy. Marie Trefná si toho nevšímá a nerušeně vede svůj monolog.

MARIE TREFNÁ: (...) chtěla pořádně prohlédnout, a zrovna kolem šel svalovec-muž, co vypadal úplně jako Richard! Já se tak vyděsila! Myslela jsem si, že mě zmlátí, pomluví u příbuzných, nebo dokonce opustí! To by bylo nejhorší, protože... (Střih uprostřed věty.)
──────────────────────────────────────────────
⁶ Hala plní úlohu kuchyně, jídelny a obývacího pokoje.



12. Odmítnutí pomoci

Třída (oktáva B), ráno před vyučováním. Ester Krejčí ve své lavici intenzivně píše do sešitu. Přijde k ní Moje vinná réva.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ester Krejčí!

ESTER KREJČÍ: Promiňte, nemám čas.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ale Kňour má depresi, někdo mu musí říct, že svět není tak zlý a zkažený, jak se zdá!

ESTER KREJČÍ: (Přestane psát.) A jste si jistá, že já jsem na to ta pravá osoba?

MOJE VINNÁ RÉVA: No... to asi ne, ale já mám strach, že v tom budou hrát roli nějaké sexuální myšlenky nebo tak něco a to bych nemohla...

ESTER KREJČÍ: Teď musím do konce přestávky stihnout napsat tu úvahu do slohu.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ale domácí úkoly se přece dělají doma! Proč jste ji nenapsala včera?

ESTER KREJČÍ: Nestihla jsem to, protože mě dáda poslala do „klubu mladých intelektuálů“ a zbytek dne jsem prokrastinovala, takže to musím udělat teď.

MOJE VINNÁ RÉVA: A...

ESTER KREJČÍ: (Skočí jí do řeči.) A příští přestávku bude na řadě domácí úkol z dějepisu. (Pokračuje v psaní.)

Moje vinná réva si vzdychne a pomalu odchází.
──────────────────────────────────────────────
⁷ Klišé je spojení slov či představ, které přehnaně častým používáním ztratilo svůj význam a lidé si na něj zvykli natolik, že pro ně již nepředstavuje žádnou užitečnou informaci, ale jen vyprázdněné opakování něčeho samozřejmého. (Např. „a tak dále“.)



13.1. Zpoždění

Učebna určená studentům, kteří mají volnou hodinu, dopoledne. Moje vinná réva si v lavici kreslí tužkou obrázek. Je smutná. Do učebny vejde Ester Krejčí a přijde k ní.

ESTER KREJČÍ: Dobrý den, Moje vinná révo.

MOJE VINNÁ RÉVA: Dobrý den.

ESTER KREJČÍ: Už mám na vás čas.

MOJE VINNÁ RÉVA: Jenže Kňour už odešel a vrátí se až na matematiku. Máte skoro tři hodiny zpoždění!

ESTER KREJČÍ: Hm... ještě, že nejsem osobní vlak.

MOJE VINNÁ RÉVA: (naléhavě:) Tak jak mu pomůžeme?

ESTER KREJČÍ: Z jaké příčiny soudíte, že se do toho zapojíme obě?

MOJE VINNÁ RÉVA: Kňour přece naši pomoc potřebuje. A já mu chci pomoct, copak vy ne?

ESTER KREJČÍ: Ne. Kňour není můj přítel, je to pro mě spíš otravný a bezohledný spolužák, bez kterého bych se obešla.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ale musíme mu pomoct, vždyť my dvě jsme přátelé! Nebo ne?

ESTER KREJČÍ: Je v pořádku, že máte takový postoj, ale nemůžete očekávat, že váš přítel, který tento postoj nesdílí, bude podle něj konat. Integritu sociální skupiny přátel utváří pouze sdílené postoje, což jsou v našem případě například pomoc příteli v nouzi či přiměřený vzájemný zájem jedna o druhou, ale už ne pomoc dalším lidem, zvlášť otravným spolužákům. Rozumíte?

MOJE VINNÁ RÉVA: (Zamyslí se.) Možná.

ESTER KREJČÍ: Chci říci, že zcela schvaluji, když budete jednat tak, jak to považujete za správné, ale měla byste také nechat mě jednat tak, jak to za správné považuji já.

MOJE VINNÁ RÉVA: Dobře. A... jsme tedy stále přátelé?

ESTER KREJČÍ: Považujete moje postoje, o kterých víte, za akceptovatelné?

MOJE VINNÁ RÉVA: Ano.

ESTER KREJČÍ: V tom případě jsme stále přátelé.

Mojí vinné révě se uleví a usměje se.

MOJE VINNÁ RÉVA: Děkuji. Ale stejně mám pocit, že je naše přátelství takové zvláštní.

ESTER KREJČÍ: Proto, že nenaplňuje stereotypní očekávání typické pro naši kulturu?

MOJE VINNÁ RÉVA: Je to jen pocit. Nemusíte ho hned analyzovat.



13.2. Útěk před Godotem (1)

ESTER KREJČÍ: Dobře. Ale nedělejte si s tím starosti. I když to možná vyzní jako klišé⁷, vážím si našeho přátelství. Věřím, že je smysluplnější než třeba ta divadelní hra, kterou píšu.

MOJE VINNÁ RÉVA: (se zájmem:) O čem píšete divadelní hru?

ESTER KREJČÍ: Bude se jmenovat Útěk před Godotem. Měla by symbolicky vyjadřovat absurditu toho, jak někteří lidé utíkají před pseudohrozbami či za iluzorními cíli tak usilovně, že jim pak chybí čas na řešení jejich reálných problémů, na mezilidské styky, sebereflexi či na cokoliv užitečného, co by mohli v životě vykonat.

MOJE VINNÁ RÉVA: To je zajímavé. Myslíte, že tu hru dopíšete?

ESTER KREJČÍ: Pochybuji. Ti, kterých se týká, by na ni stejně neměli čas a pro ostatní by její sledování bylo nejspíš jen ztráta času. Nemá to smysl.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Zamyslí se.) A nemohla by jim sloužit jako varování, aby se do takového stavu nedostali?

ESTER KREJČÍ: Hm... máte pravdu. To by vlastně mohla. Děkuji.

MOJE VINNÁ RÉVA: Není zač. Ráda pomohu.

Ester Krejčí se posadí do vedlejší lavice. Vytáhne z batohu sešit a penál. Z penálu vytáhne pero a otevře sešit.



14. Útěk před Godotem (2)

Divadelní jeviště. Fuga a Exter běží na běžícím pásu uprostřed jeviště. Starý Servác sedí na židli na okraji a mlčky je sleduje.

FUGA: A nevíte, co je za den?

EXTER: Ani to nevím.

FUGA: Já si nevzpomínám, ani co jsem dělal před hodinou.

EXTER: Utíkal jste.

FUGA: Před čím?

EXTER: Před Godotem.

FUGA: Chtěl bych zkusit něco nového.

EXTER: Co?

FUGA: Nevím.

EXTER: Měly bychom se zamyslet – nad naším vztahem!

FUGA: Nemůžeme.

EXTER: Proč?

FUGA: Nemáme čas.

EXTER: Co máme tak důležitého na práci?

FUGA: Musíme utíkat.


EXTER: Před čím?

FUGA: Před Godotem.

EXTER: Skoro jsem zapomněla, – jaké to je – mít čas.

FUGA: Času se nenajíme – peněz ano.

EXTER: Ale... (Popadá dech.) ale... chutnají hnusně.

FUGA: Znáte něco lepšího?

EXTER: Už jsem zapomněla.

(Pauza.) Oba stále běží.

FUGA: O čem jsme to mluvili?

EXTER: Nevím.

FUGA: Proč?

EXTER: Nemám čas vzpomínat.

FUGA: (Popadá dech.) Co máte... tak důležitého... na práci?

EXTER: Musím utíkat.

FUGA: Před čím?

EXTER: Před Godotem.

FUGA: Máte pravdu. Už jsme o tom mluvili?

EXTER: Nevím.

FUGA: A nevíte, co je za den?

EXTER: Ani to nevím.

FUGA: Já si nevzpomínám, ani co jsem dělal před hodinou.

EXTER: Utíkal jste.

FUGA: Před čím?

EXTER: Před Godotem.

FUGA: Chtěl bych zkusit něco nového.

EXTER: Co?

FUGA: Nevím.

EXTER: Měly bychom se zamyslet – nad naším vztahem!

FUGA: Nemůžeme.

EXTER: Proč?

FUGA: Nemáme čas.

EXTER: Co máme tak důležitého na práci?

FUGA: Musíme utíkat.

EXTER: Před čím?

FUGA: Před Godotem.

EXTER: Skoro jsem zapomněla, – jaké to je – mít čas.

FUGA: Času se nenajíme – peněz ano.

EXTER: Ale... (Popadá dech.) ale... chutnají hnusně.

FUGA: Znáte něco lepšího?

EXTER: Už jsem zapomněla.

(Pauza.) Oba stále běží.

FUGA: O čem jsme to mluvili?

EXTER: Nevím.

FUGA: Proč?

EXTER: Nemám čas vzpomínat.

FUGA: (Popadá dech.) Co máte... tak důležitého... na práci?

EXTER: Musím utíkat.

FUGA: Před čím?

EXTER: Před Godotem.

FUGA: Máte pravdu. Už jsme o tom mluvili?

EXTER: Nevím.

Chvilku se nic neděje, jen Fuga a Exter stále běží.

STARÝ SERVÁC: Jsem tak sám. Ach, jsem tak sám, že začínám trpět samomluvou. Musím opakovat. Kdo zapomene svoje chyby, musí je opakovat. Život je tragédie. Ano. Dnešní život je jako shakespearovská tragédie, protože nakonec všichni umřou. A Godot stejně nepřijde, ať na něj čekáme, nebo před ním utíkáme. Nepřijde.



15. Čas (3)

(Titulek:) Úterý 9. 5. 2011

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Úterý, 9. května 2011.



16. Nový člen

Zastávka K Aldehydům, večer. Signalizace železničního přejezdu bez závor bliká a cinká. Přijede eichlerská tramvaj linky 11 směr Ústřední nemocnice. Projede přes přejezd a zastaví na zastávce. Signalizace přestane blikat a cinkat.

HLÁŠENÍ (M. O.): Zastávka K Aldehydům. Příští zastávka - Karboxylová.

Vystoupí Ester Krejčí, Tamara Janů, Aura a Emerald.

ESTER KREJČÍ: Tak, toto je Tamara Janů.

TAMARA JANŮ: Dobrý den.

EMERALD: Dobrý den.

AURA: Dobrý den.

Tramvaj zavře dveře a odjíždí. Všechny čtyři se vydají směrem k přejezdu.



17.1. Sůl a pepř

Nepříliš široká klesající ulice (pro pěší) v Jedicích, večer. Po pravé straně vozovky pomalu jdou Ester Krejčí, Tamara Janů, Emerald a Aura.

TAMARA JANŮ: Představte si, že jsem přišla na to, že když ze slánky vysypu sůl a nasypu do ní pepř, stane se z ní pepřenka.

ESTER KREJČÍ: Zajímavý objev.

TAMARA JANŮ: Ale nevím, co se z ní stane, když z ní vysypu i pepř a nechám ji prázdnou. Bude to prázdná slánka, nebo prázdná pepřenka? Co to bude?

AURA: To je úplný hlavolam.

ESTER KREJČÍ: Těžítko na papír.

TAMARA JANŮ: Opravdu? To je zajímavé.

ESTER KREJČÍ: Ta pojmenování ve skutečnosti odkazují k zamýšlenému účelu daného předmětu, takže vlastně záleží spíše na tom, k čemu ho hodláte použít, než co v něm je.

TAMARA JANŮ: Aha.

AURA: Co vás vlastně zajímá, Tamaro Janů?

TAMARA JANŮ: Všechno.

EMERALD: Tak to si možná budeme rozumět.

TAMARA JANŮ: To je zajímavé. Víte, jaký je rozdíl mezi fluorescencí a fosforescencí?

EMERALD: Ne.

TAMARA JANŮ: Fluorescence dohasne prakticky okamžitě, zatímco fosforescence dohasíná postupně delší dobu.

EMERALD: To jsem nevěděl.

AURA: Ester Krejčí, jste si jistá, že Tamara Janů se k nám hodí?

ESTER KREJČÍ: Připadalo mi, že ano.

AURA: Podle čeho?

ESTER KREJČÍ: Z našeho minulého setkání jsem si odnesla důvodné podezření, že skoro na každého člena by se hodila nějaká psychiatrická diagnóza. Ale uznávám, že vyvozovat z toho opak byla logická chyba.

AURA: Aha. No... byla jste někdy na psychiatrickém oddělení Ústřední nemocnice?

ESTER KREJČÍ: Zatím ne, ale moje dáda tam nějakou dobu pracovala.

AURA: Já jsem se tam léčila a věřte, že pouhá psychiatrická internace lidi nesbližuje. Ne víc než společná cesta v tramvaji.

ESTER KREJČÍ: Dobře. Budu vám věřit.



17.2. Ontogeneze intelektuála

EMERALD: Jak se vlastně člověk stane intelektuálem?

ESTER KREJČÍ: Postupně. Je to dlouhý vývoj.

EMERALD: A jak konkrétně?

ESTER KREJČÍ: Podle mých zkušeností nejprve mladý člověk jásá nad každou hezkou myšlenkou, protože mu chybí rozhled a srovnání. Ale pokud má zájem a věnuje se tomu, postupně získává víc znalostí, učí se kritickému myšlení a vidět věci do hloubky a v souvislostech, nakolik mu to umožní jeho inteligence. A završí to formálním vzděláním, které je kvalifikačním předpokladem adekvátního pracovního uplatnění.

EMERALD: To zní složitě.



18. Dobrovolný vstup

Chodba v rodinném domě. Ozve se několik úderů klepadla na dveřích. Přijde Armand, odemkne a pustí návštěvu dovnitř.

ARMAND: Jen pojďte.

Vchází Ester Krejčí, Emerald a další.

ARMAND: Počkejte laskavě na verandě.



19. Armandova zrada

Úzká hala s dlážděnou podlahou, večer. Jedna z delších stěn je skoro celá prosklená a za ní je vidět dvůr. Je šero. Jsou tu Ester Krejčí, Emerald, Tamara Janů a Aura.

EMERALD: Mohl by někdo rozsvítit?

Ozve se cvaknutí vypínače.

ESTER KREJČÍ (M. O.): Nefunguje.

AURA: (spokojeně:) Já mám raději přítmí.

EMERALD: Kam šel vlastně Armand?

Neočekávaným vchodem vstoupí Armand.

ARMAND: (teatrálně:) Vstoupili jste do tohoto domu dobrovolně...

Všechny se otočí k Armandovi.

ARMAND: A teď jděte pryč!

TAMARA JANŮ: Dobře. (Otočí se ke dveřím na chodbu.)

ESTER KREJČÍ: Počkejte!

Tamara Janů se zastaví a otočí se k Ester Krejčí.

EMERALD: Vždyť jsme tu přece měly mít schůzku.

ARMAND: Měli. A já říkám: Opusťte můj dům!

Armand vytáhne lesklý kovový nůž a sekne jím do vzduchu. Aura vyjekne strachem.

TAMARA JANŮ: Promiňte, ale není ohrožování lidí nožem protizákonné?

ARMAND: Máte pravdu. (Schová nůž.) Buďme dobří občané a dodržme zákon, podle něhož mám právo vás vyhodit.

EMERALD: (trochu vyděšeně:) Už jdeme.

Emerald, Aura, Ester Krejčí a Tamara Janů odcházejí na chodbu.



20. Směr Prak

Vstupní dveře rodinného domu, večer. Vyjde Tamara Janů a připojí se k Emeraldovi, Auře a Ester Krejčí, které vyšly před ní. Ze dveří vykoukne Armand.

ARMAND: Byli jste skvělí. Přijďte příště zas!

Armand zabouchne dveře. Je slyšet zachrastění zámku.

ESTER KREJČÍ: Jsem si jistá, že Tamara Janů je hodnotám naší sociální skupiny blíže než Armand.

AURA: Myslím, že to celé jen hrál, že by nám neublížil. Ale pořádně mě vyděsil.

TAMARA JANŮ: To se vám zrychlil tep, že ano?

AURA: Kdyby jen tep... Vy jste se nebála?

TAMARA JANŮ: Ne.

Aura se tváří užasle.

EMERALD: A kde se tedy sejdeme? Začíná se stmívat.

AURA: Znám kousek odtud jedno vhodné místo. Říkám mu Prak.

EMERALD: Tak pojďme.

Skupina vyrazí pod Auřiným vedením do kopce.

ESTER KREJČÍ: (Přemýšlí.) Myslíte, že nám to Armand provedl jen proto, aby si vychutnal svoji moc nad námi?

EMERALD: Podle mě to Armand nemá v hlavě v pořádku.

AURA: (těsně po Emeraldovi:) Možná.



Shrnutí epizody:

Toto byla osmá epizoda druhé série seriálu Ester Krejčí. Dáda Karel přesvědčil Ester Krejčí k účasti na ukázkové hodině klubu mladých intelektuálů. Kňour Vojtěchu Vernerovi sebevědomě vylíčil, jak svede Astru, když to však zkusil, Astra se urazila a řekla mu, že by ho nechtěla ani noha u stolu.

V klubu mladých intelektuálů, který organizoval Jaroslav Pospíchal, se sešlo šest mladých lidí. Hodinu na představování a diskusi jim odměřily přesýpací hodiny.

Emerald se profiloval spíše jako nerd než jako intelektuál. Psychopat Armand se charakterizoval jako amatérský antropolog se zájmem o psychotropní látky. Aura teprve hledala svůj vkus a odmítla něco konkrétního od klubu očekávat. Ester Krejčí pobídla ostatní, aby preferovali autenticitu před konformitou, aby je mohla lépe poznat. Ruslan Elita působil jako mentálně retardovaný. Aby se z diskuse nestala úplná parodie, Ester Krejčí ho zavázala k mlčení za dílek dortu. Livie Křížová evidentně trpěla silnou depresí; řekla, že milovala, ale teď vnímá všude jen strašnou prázdnotu, jako by už ani nepatřila na tento svět.

Armand Emeraldovi místo Červeného trpaslíka doporučil Minority Report. Aura jim doporučila anime Princezna Mononoke. Armand se zmínil o filmu Byl jsem mladistvým intelektuálem a doporučil Ester Krejčí dystopii Aldouse Huxleyho. Livie Křížová označila označování se za intelektuála za nepřípustné „škatulkování“, Ester Krejčí s ní nesouhlasila. Armand se zeptal na názor na osoby vyhledávající transcendenci pod vlivem halucinogenů. Podle Livie Křížové jsou to blázni a Ester Krejčí pochybovala o smysluplnosti takové „sebevražedné filozofie“. Ester Krejčí označila za kultovní intelektuální dílo Medvídka Pú, Armand dával přednost Interview s upírem.

Nakonec se rozhodli, že místo aby platili Jaroslavu Pospíchalovi za organizaci, budou se scházet sami v Armandově domě. Jaroslav Pospíchal byl zklamaný, ale chytil se příležitosti, když mu Ruslan Elita nabídl, že sežene spolužáky, kteří by do klubu chodili.

Ester Krejčí večer místo psaní domácích úkolů prokrastinovala u klavíru a v noci se jí zdál příjemný sen, v němž dirigovala orchestr. Kňourovi se téže noci zdála noční můra, v níž selhal jako prostitutka. Ráno byl velmi smutný a jeho dáda mu místo vyslechnutí začala vyprávět svůj zážitek. Ve škole Moje vinná réva vybídla Ester Krejčí, aby mu pomohla, ale ta to odmítla, protože Kňour pro ni nebyl přítel, ale jen otravný spolužák. Moje vinná réva zapochybovala, zda jsou ona a Ester Krejčí stále ještě přátelé, ale Ester Krejčí ji ujistila, že ano.

V divadelní hře Útěk před Godotem, kterou Ester Krejčí psala, Fuga a Exter nemají čas vzpomínat, přemýšlet, poučit se ze svých omylů nebo dělat cokoliv užitečného, protože věří v nezbytnost utíkání před Godotem, který však nikdy nepřijde.

Následující týden se Ester Krejčí, Emerald a Aura opět sešly a Ester Krejčí jim představila Tamaru Janů, která přemýšlela nad slánkou a pepřenkou. Podle Aury se k nim nehodila, protože pouhá psychiatrická internace lidi nesbližuje. Ester Krejčí vysvětlila Emeraldovi, jak se člověk stává intelektuálem. Armand je pustil dovnitř, ale vzápětí je teatrálně vyhodil a vysmál se jim. Vydali se na náhradní místo, kterému Aura říkala Prak.



Hudba k titulkům: Iva Frühlingová: Animální hlavolam.

Osoby
Ester Krejčí (žena, 20) - student
Moje vinná réva (žena, 19) - student
Vojtěch Verner (muž, 18) - student
Tamara Janů (žena, 19) - student
Kňour (muž, 22) - student
Astra (žena, 19) - student
Karel Krejčí (muž, 47) - dáda Ester Krejčí; intelektuál, lingvista
Jaroslav Pospíchal (muž, 28) podnikatel; zakladatel klubu mladých intelektuálů.
dívka ve snu (žena, 23) - Kňourův zákazník ve snu.
Marie Trefná (žena, 49) - Kňourova dáda.
Emerald (muž, 17) - "mladý intelektuál", typický nerd; trochu neohrabaný a sociálně nechápavý, ale zvědavý; krátké černé vlasy, bez brýlí.
Armand (muž, 18) - mladý intelektuál, psychopat; pohledný, upravený a nalíčený osmnáctiletý hoch, krátné černé vlasy; dokonale ovládá nonverbální komunikaci; nosí černý plášť s výrazným límcem u krku.
Aura (žena, 15) - mladý intelektuál, drobná dívka s dlouhými rovnými hnědými vlasy s hnědýma očima; na svůj věk mimořádně inteligentní, ale přesto emocionálně založená.
Ruslan Elita (muž, 17) - mladý "intelektuál", mentálně retardovaný hoch s nereálnými intelektuálními ambicemi; krátkovlasá blondýna. Mluví pomalu, ale nezadrhává se.
Livie Křížová (žena, 24) - mladý intelektuál, bipolární afektivní porucha v depresivní fázi; dlouhé hnědé vlasy, výrazné neurotické projevy, růžové tričko s dlouhými rukávy a veselým obrázkem.
Fuga (muž, 30) - postava divadelní hry, ve vztahu s Exter, má vypadat jako zaměstnanec firmy.
Exter (žena, 30) - postava divadelní hry, ve vztahu s Fugou, má vypadat jako zaměstnanec firmy.
starý Servác (muž, 74) - postava divadelní hry, opuštěný stařec.
hlášení (ženský hlas) - hlášení z reproduktoru.
hlas vypravěče (ženský hlas) - vypravěč.