Průzkum úsvitu

Trolejbus zastavil na zastávce na znamení. Vystupuji. Všude kolem je pole. Netrpělivá odporná plechovka předbíhá trolejbus. Ten se zavřením dveří loučí a opouští mě. Odnáší si světlo a nechává mě v přítmí. Vydávám se po polní cestě kousek od silnice. Díky brýlím vidím ostře. Po chvilce je mi zima. Boty příjemně hřejí, ale bunda dává najevo, že není určena pro tuto část dne. Bohužel se na ni musím spolehnout, tak ji v duchu prosím, ať dělá, co může.

Zastavuji na místě, odkud je vidět všemi směry do daleka. Podle zastávky se jmenuje Hraničky, ale myslím, že víc by se mu líbilo jméno Rozzor. Jistě má rádo palindromy. Bezmračné nebe vyplňuje slabá modrá záře, která už překrývá hvězdy. Nad horizontem se vznáší pás šedé mlhy.

Opět se mi připomíná chlad. Vnímám ho. To, co se mi snaží sdělit, je logické. Slibuji mu, že příště si vezmu lepší bundu a čepici.

Východní okraj oblohy začíná červenat. Jsem tu ve správný čas. Pozorně sleduji sílící růžovou záři. Roste a pomalu přechází do oranžova. Nad pásem mlhy se začíná objevovat žlutě zářící kotouč.


Fascinuje mě to. Žasnu nad myšlenkou, že vidím něco, co mohli spatřit již naši předkové před miliony let. Co asi cítil australopitékus, když dostal příležitost vidět v optickém nekonečnu ten nádherný barvený přechod? Nevím. S každou minutou vystupuje kotouč výš a září jasněji. Stále se mohu dívat přímo na něj. Už za hodinu bude tak jasný, že by přitom hrozilo poškození zraku, ale teď je ještě bezpečný, tak si ho vychutnávám.

Okraj kotouče je ostrý. Jeho okolí přechází z oranžové barvy ve žlutou, kotouč bledne a stále víc září. Už je alespoň pět radiánů nad horizontem. Chlad se opět připomíná. Už je správný čas, tak se rozhoduji ho poslechnout a vydávám se zpět na zastávku. Dojdu k silnici, nad kterou vede do dálky trolejové vedení, a čekám. Tato linka je mi sympatická, trolejbusy jezdí každých sedm až osm minut.

Asi za tři minuty spatřuji blížící se trolejbus. Dávám mu znamení zdvižením ruky. Zastaví mi a pustí mě dovnitř. Je tu moc světla, ale jsem zase v teple a na cestě, a tak se usmívám a v mysli si přehrávám, co jsem viděl/a.