Jen čas,tak hloupě plyne,a stejně všem měří.

Jsem Vteřina vzpomínek na rozpálené střeše
Myšlenku v tichu kapesníkem stírám
Po tvářích studený pot jen teče
Stoupám vesmírem,dál k výšinám

Sen je tolik nestálý,v každém umře za živa
Proti láskám,žádná obrana
Než se v motýlech láska narodila
Jsou v básních slova nedospělá

A ty chodíš stejnou ulicí,znáš svět ve zlobě
Chladné náměstí,slova ale nehoří
V tichosti,rozhodí se svět ve dlani,co patří k tobě
Jen dál svíce v naději dohoří

Okamžik plný zbytečností,zloba ukrytá
Jen oblak nikotinu,roztírá se,je jak v ráji
Pouta v duši tolik poutá
Jen povzdech ze století do století,naději krájí

Než začneš,tak se podívej Rekviem zpívej jen tiše
Jen naděje stejně dal si mizí,stejně ti nikdo nevěří
Nahá je samota, kdo? tvé rány v tobě líže
Jen čas,tak hloupě plyne,a stejně všem měří.