|
Mému já, snad to pochopí.
 06.06.2015 3 1134(17) 0 |
Přád dokola si říkám, že by možná bylo lepší zaplnit to prázdný místo někým jiným.
Jenže když si vybavím, co všechno semnou udělal poslední rozchod.. skoro mě to zabilo.
Víš asi si prostě už nemůžu dovolit další lásku,
bojím se, že už mě vážně zničí.
Že to všechno zase zažiju znovu.
Už bych neměla kde brát sílu.
Nezlob se mé já..
Už je to půl roku a stejně mi pořád vháníš slzy do očí.
Jenže když si vybavím, co všechno semnou udělal poslední rozchod.. skoro mě to zabilo.
Víš asi si prostě už nemůžu dovolit další lásku,
bojím se, že už mě vážně zničí.
Že to všechno zase zažiju znovu.
Už bych neměla kde brát sílu.
Nezlob se mé já..
Už je to půl roku a stejně mi pořád vháníš slzy do očí.
09.06.2015 - 16:41Je to známej pocit i situace. I kdyby se člověk tisíckrát spálil, pořád bude hledat lásku, i kdyby mu zase měla ublížit. Už jsme prostě takoví - a je to dobře :-) Vím, o čem mluvím :-)
06.06.2015 - 20:08Neberu to jako báseň, spíš jako vypovídání se z pocitu, který je mi celkem dobře znám. Ale člověk by se neměl trápit dlouho. Lidé, co zanechají tyto pocity, za to v nejmenším nestojí.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
