Přicházejí v období kolem osmi, deseti let. Dobře si na ně vzpomínám, také mi bušily do spánků a táhly mě na dno propasti. Padala jsem pod jejich tíhou hloub a hloub do závratě, ze které se až točila hlava. Každý se s těmi otázkami musí vypořádat sám v sobě, zmuchlat tu zmatenou úzkost do malé černé kuličky a zakopat až na dno své mysli. Tam předaleko, kamsi až pod práh dveří, které ještě dlouho nechce otevírat.
přidáno 16.11.2014
hodnoceno 24
čteno 1765(19)
posláno 0
Po večeři sedíme u stolu, dcerka píše úlohu, ale nemůže se soustředit a opakuje pořád dokola stejné chyby. Nakonec přejde k mé židli, položí mi ruku na rameno a špitne: „Chci se pomazlit." Vždycky byla mazel, ale tohle je jiné. Když ji vezmu do náruče, napětí okamžitě vybuchne a tělíčko na mém klíně se otřásá pláčem. „Co se stalo?“ Vzlyká a nemůže mluvit. Zprudka nabírá dech a po chvíli ze sebe zajíkavě vyráží: „Proč... proč.... musíme... žít.... jenom... jednou?“

Ach jéje. Hladím ji po hlavě, konejším, ale ona pokračuje ve strašlivých obviněních osudu. Už to není jen lítost, ale i zklamání a rozhořčení nad největší nespravedlností, která ji osobně mohla potkat. „Vždyť je to hrozný! Proč musíme umřít?“

„Miláčku, vůbec na takové věci nemysli. Máš před sebou celý život a ten je strááášlivě dlouhý,“ hrdinně lžu, až se mi od pusy práší, ale stejně to nestačí.

„No a co? K čemu to je, když pak stejně umřu?“ Vzlykání nebere konce. Hladím ji po blonďatých vláskách, jenže z pláčem zarudlého obličeje mě dál probodávají obviňující oči. „Proč musíme umřít? Proč???“ Chce odpověď na tuhle životně důležitou otázku. Chce ji ode mě a hned!

„Všichni musejí umřít. V tom je život spravedlivý,“ zkouším to zase jinak, ale evidentně úplně špatně. „Já nechcííí,“ začíná nové kolo velkého pláče.

Beru uslzený obličejík do dlaní a vpíjím se do její lítosti, které stejně nedokážu pomoci. „Kdyby život trval věčně, nikdo by si ho nevážil,“ pokouším se vysvětlit nevysvětlitelné. „Já vím, že bych si ho vážila,“ přesvědčeně trhne hlavou a zavrtá mi ji do hrudníku. Svírá mě pažemi a tiskne mi dlaně na záda takovou silou, že skoro nemůžu dýchat. „Proč to tak musí být?“ mumlá mezi brekotem svoje zaříkávadlo a pokračuje: „Nejhorší... fňuk... nejhorší je... že už nikdy...“. Napjatě čekám, co přijde. Že se už nikdy nepodívá na svou oblíbenou pohádku? Že se nevykoupe v moři? Že nesjede z toboganu?

„Nejhorší je... že tě potom už nikdy neuvidím!“ Hlásek se jí třese. „Až umřeš ... nebo až umřu já,“ dodává po vteřince ohleduplně, i když je jasné, že počítá spíš s tou první možností.

„Neboj se, umírat se ještě dlouho nechystám.“ Líbám ji na temeno hlavičky rozvířené otázkami a tajně se usmívám, ještě že mě nevidí. „Já s tebou chci být pořád!“ vytryskne z ní v tu chvíli. Přitisknu andílka k sobě a vím, že pokud jde o moje vlastní otázky, už se ničeho bát nemusím.

Věčnost existuje.

ikonka sbírka Ze sbírky: Povídky
přidáno 05.01.2017 - 13:41
kmotrov: Děkuji za přečtení i zajímavý komentář. Na té myšlence o vyhnání z ráje určitě něco je. A máš pravdu, každý z toho nějak hledáme cestu...
přidáno 05.01.2017 - 09:53
Myslím si, že biblický příběh o vyhnání z ráje není ničím jiným než symbolickým vyjádřením nabytí vědomí smrtelnosti.

Když zmizí Ego, nezůstává kdo by umřel...
(to nemám ze sebe)
https://www.youtube.com/watch?v=S9nTgYfUUtg

Každému nám bylo 8-10, každý z toho hledáme cestu, někdo to schová, jiný hledá věčnost. Je to neustále opakující se příběh. Dobře že sis ho všimla.
přidáno 05.03.2015 - 16:31
Orionka: jj, já se tomu snažím vyhýbat, asi jsem na stará kolena moc přecitlivělý a v tomhle týdnu zvlášť.:-
přidáno 05.03.2015 - 13:36
shane: Máš pravdu, je to docela smutné téma, tak nějak celkově. Díky za zastavení.
přidáno 27.02.2015 - 14:34
Orionka:
Nj, děti nám připomínají věci, na které se snažíme v dospělosti zapomínat, i když jsme taky jednou byli dětmi a kladli podobné otázky svým rodičům...:-)
Trochu se mi zarosily brýle při myšlence, co všechno se už nevrátí...:-(
přidáno 16.12.2014 - 08:23
Sucháč: Děkuji za krásný komentář... děti jsou úžasné...
přidáno 15.12.2014 - 23:25
Co na to napsat? Napadá mě taky jeden příběh, ale ten by byl dlouhý...tak jen... Máťa se mě zeptal, jestli někdy nezaletíme za Ježíškem do Betléma. Řekl jsem mu, že to nejde, neb se tam bojuje. A on na to: a kteří jsou Ti dobří?
Ano, na některé otázky se špatně odpovídá...
Krásně jsi to napsala...mrazí mě z toho...
přidáno 19.11.2014 - 11:59
Jiří Turner: Děkuji. Je to tak. A rodič je na tom ještě hůř, protože se s tím, s čím se vypořádat vlastně nelze, musí vypořádat sám za sebe a navíc za dítě. Těžký úkol.
přidáno 19.11.2014 - 11:46
Hezký fejeton, mám podobnou zkušenost. Poprvé jsem to řešil, když mi dcera asistovala při zabíjení králíků...
Jak se vypořádat s něčím, s čím se vypořádat nelze...?
přidáno 19.11.2014 - 11:28
Ailin: Já děkuji za milý komentář :). Tvoje vzpomínky z prenatálního života jsou hrozně zajímavé, už jsem o něčem takovém slyšela.
přidáno 19.11.2014 - 11:20
Moc hezké... takové čisté, opravdové. Pamatuju si, že jako dítě, v určitém věku, jsem to cítila hodně podobně jako Tvoje dcera. Ale pamatuju si taky, že když jsem byla ještě úplně malá (tak 3-5 let), tak jsem "věděla", že moje duše přišla do tělíčka miminka v bříšku mojí maminky, a pamatovala jsem si na určité věci s tím spojené. A tohle mi nikdo neříkal, dokonce v mém okolí nebyl nikdo, kdo by to takhle bral. Proto jsem se nebála ani smrti. To až později, když jsem přejala názory svého okolí, tak jsem se to marně snažila pochopit - a děsilo mě to, protože jsem to prostě nepobírala. Díky za zajímavé téma :)
přidáno 17.11.2014 - 18:44
Orionka: pravda je, že tohle je spíš takovej vtip pro zasvěcené. :-)

Pravda je, že je hodně těžké odpovědět dítěti na podobnou otázku. :-P Sám nevím, co bych jí řekl.
přidáno 17.11.2014 - 18:36
Severak: Nějak tvé asociaci nerozumím. Co tím chceš říct? (A jestli budeš odpovídat, nechtěl bys zrovna napsat i něco k dílu, když už je to komentář k dílu? ;-) ).
přidáno 17.11.2014 - 18:24
budu citovat jednoho svého profesora: To, že umřel někdo před vámi? Pche, to nic neznamená.
přidáno 17.11.2014 - 16:18
taron: Možná to je tím, že kluci jsou malí chlapi, zápasí radši uvnitř :). Dík za komentář.
přidáno 17.11.2014 - 15:06
Taky s tím zápasíme :) já a malá, zajímavé je, že syna to nezajímá :)
přidáno 16.11.2014 - 21:21
Máta: Já děkuji!
přidáno 16.11.2014 - 20:53
Moc hezké... i když hezké asi není to správné slovo. Dotklo se mě to... taky tulím dcerku a povídáme si o smrti... od jejích tří let, kdy s ní začala.
Díky!
přidáno 16.11.2014 - 18:46
Yana: Děkuji za milý komentář.
přidáno 16.11.2014 - 17:42
a já to beru jako povídku, která mě dojala, ale ne nechci...je to moc hezké a je tam řečeno mnoho, dobrá...nebudu to rozebírat, vlastně proč vždyť my už máme jasno;-) a já kdysi měla podobné obavy
přidáno 16.11.2014 - 12:43
vanovaso: Máš pravdu, tyhle otázky jsou taky věčné.
přidáno 16.11.2014 - 12:43
Amelie M.: Díky! Máš pravdu, fejeton je spíš k zamyšlení než k rozebírání. Jsem ráda, že se ti líbil.
přidáno 16.11.2014 - 12:38
A jednoho dne ty dveře otevře a bude si klást stejné otázky, možná ještě intenzivněji, protože už ví ,jak život běží a nic na tom nezmění skutečnost, že věří v existenci věčnosti.
přidáno 16.11.2014 - 12:35
hezky! beru to, jako fejeton a proto neočekávám nějaké sáhodlouhé rozebírání tématu..

závěrečné myšlenky jsou naprosto super..

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Otázky, na které chybějí odpovědi : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Poučovač
Předchozí dílo autora : Viróza

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku