O nás

Moc hezká... pro mě jsou básně především o pocitu - a tenhle pocit je mi velice blízký, znám ho. Díky za jeho krásné vyjádření... :)

Někdy je dobré od modlení přejít k činům. Ale déšt, se činy přivolává těžko, pravda.. Tak.. zamotala jsem se, nicméně.. tvá miniatura je výborná.. :)

NoWiš: Tak to mě moc těší. Taky děkuju :-)

panebože! díky moc za tuhle báseň! tohle mi sedlo strašně moc momentálně... děkuji

ioreth: Děkuju za tvůj komentář. A za porozumění :-)

nedočetla jsem konverzaci, ale tady zase někdo hledal logiku. ne! ta patří jinam. a já to chápu, že řeka je proud. proud plyne. plyne cokoliv. vztahy, myšlenky, životy... ty vysychají. ztrácejí se. naprosto jednoduchá (a dokonce logická) metafora. co víc si v poezii přát? nádhera.

Yasmin: Díky, jsem moc rád, že tomu rozumíš :-)

Zamila: vanovaso: Moc děkuju :-)

ThePočly: Díky moc :-) Mimochodem - zápisek jsem četl a zaujal :-)

slnečnica: To mě strašně těší. Děkuju :-)

Orionka: Promiň, nenafouknul jsem se, od pátku jsem jenom nebyl doma :-)
Já si přesto za tou metaforou stojím. Jak říkáš, typickým znakem typické řeky je, že sílí a vlévá se. (Jako vodák navštěvující řeky ve velké části Evropy bych ti mohl oponovat tím, že s tím sílením to hlavně u menších toků není pravda, protože MVE (malé vodní elektrárny), přehrady a další blbosti rostou jak houby po dešti, kradou z řek vodu a řeky skomírají a vymírají. Abychom nechodili daleko, zajeď se podívat na Sázavu mezi Týncem a Pikovicemi. Hodně smutný... ) - Ale to sem opravdu nepatří. Abych se k tomu vrátil - sílí a vlévá se... - a není právě o to děsivější a smutnější, když tomu tak není, když se prostě ztratí?
Dál si myslím, že úkolem miniatury není všechno dopodrobna a polopaticky vysvětlit. Už vzhledem k rozsahu. Tady mi ale zase vyvstává tvoje námitka se špatně zvolenými slovy. Myslím si, že to je opravdu jen věc názoru.
Za sebe mohu říct, že báseň, kde je mi všechno položeno až pod nos a nad kterou si nemůžu trochu namáhat hlavu, pro mě ztrácí jakékoliv tajemství a nebaví mě.
Je jasné, že ji nemusím pochopit úplně přesně, ale v tom asi tkví kouzlo poezie. Ovšem nedovolil bych si stvořit cokoli, co bych nebyl později schopen jednoznačně vysvětlit, jakkoli nerad to dělám :-)

DDD: ZBOŽŇUJEM Tvoju poéziu!

Moc pěkná :-) Stručná, jasná a přece plná pocitů ... :-)

ThePočly: Dík za radu, ale možná by sis měla přečíst to, co jsem psala níže v diskuzi. Třeba ti pak dojde, proč a na co jsem se vlastně ptala :). A třeba taky ne, ale to neva :)).

Orionka: Tak se příště míň ptej a zkus prostě jen číst. A na ten smysl třeba přijdeš sama :)

ThePočly: Díky za doporučení, přečetla jsem a celkem rozumím, taky jsem nikdy neměla ráda tyhle školské rozbory :). Ale tady nešlo o rozbor, prostě jsem jako čtenář nechápala smysl. A nevidím důvod, proč se v takovém případě nezeptat autora, kterému jinak rozumím - aspoň myslím :) - docela dobře.

Orionka: Doporučuji ti si přečíst můj zápisek v deníku s názvem ''Prostě jen číst'' :) Pak by ses určitě neptala na otázky typu kolik řek se ztrácí. Možná.
jinak k autorvi :) Pěkná miniatura :) čtu po několikáté a ještě stále neomrzela :))

Asi to cítím stejně jak ty. Pro mě jsou řeky takový tajemny, a vlastně nevím, kde končí...můžou se vlít do ještě větší řeky, a ta pak do moře, ale taky nemusí. Mně se líbí, jak jsi to vystihl, tohle je něco, co chápu...

Mě nadchla ... právě pro tu jednoduchost a zároveń plnost a prostor pro fantazii čtenáře ... moc se mi líbí

DDD: Povzbuzená Severákem ještě reaguji, je to zajímavá debata :). Když o tom dál přemýšlím, tím důvodem, proč se moje vnímání zadrhlo, není matematika. Nejde o rozdíl v poměru, kolik řek se ztratilo a kolik vztahů vyschlo. Tím důvodem je z mého pohledu špatně zvolená metafora, protože typickým znakem typické řeky není, že se ztratí a vyschne, ale že sílí a vlévá se. Tvoje báseň je tak skoupá na slova, že tenhle racionální nesoulad snadno zavede někam jinam. Samozřejmě souhlasím, že je v básni potřeba nechat prostor pro fantazii, ale čím méně je vyřčeno explicitně, tím přesnější by to vyjádření mělo být, jinak čtenáře zákonitě mate.

Orionka: tohle je zrovna příklad, kdy má diskuze stejnou hodnotu jako báseň :D

Orionka: Vidíš, nenapadlo mě počítat, kolik řek se kdy ztratilo a porovnávat, jestli to sedí s počtem vyschlých vztahů. Šlo mi hlavně o tu komunikaci. Chybí mi řeč. Vždyť ani my spolu nemluvíme. Píšem. A proto se nechápem, nebo si nedovedem spoustu věcí vysvětlit. Znám spoustu lidí, kteří, než aby si promluvili, napíšou radši dvacet esemesek. Nebo žijou jen na facebooku. Jako učitel to vidím pořád. Zažil jsem dokonce holčinu, která se vrátila po deseti minutách z prvního rande s tím, že si vlastně neměli co říct. Pak sedla k počítači a až do rána si s tím samým maníkem psala. Kam se ztrácí řeč? To je ta řeka.
Nevím, jestli to dokážu správně vysvětlit. Myslím, že v poezii je potřeba určité nedořečenosti a prostoru, kde si to může čtenář sám dovysvětlit. Jinak by mi to až příliš zavánělo matematikou. A tu já nerad.
No, myslím, že jsem toho už o těch osmi řádcích napsal o dost víc, než by si zasloužily...

DDD: Díky za vysvětlení a rozumím, ale pocit iracionálna zůstává. Kolik řek se ztrácí? Jedna ze sta, jedna z tisíce? Kdybys tam napsal řeky v poušti, ok, ale když jsou to řeky obecně, tak mi to prostě nedává smysl. U vztahů je to spíš naopak, ztrácí se a vysychá většina, takže srovnání s řekami pro mě kulhá. Neříkám tím, že je tvá báseň špatná, problém bude spíš na straně příjemce. Jen vysvětluji, že jsou i takoví čtenáři jako já, kteří i poezii vnímají i rozumem.

taky mi to "marně a celé věky" trošku ..jakoby vadilo, ale asi to tak má být a asi bez toho by ta báseň nebyla tak úžasná...

prostě úžasná...

Jééé, teď jsem všem ostatním dokonale zlikvidoval prostor pro představy. Ach jo...

Orionka: Ne všechny řeky odcházejí do moře. Některé se prostě ztratí. Vyschnou. Tak jako vztahy a komunikace mezi lidmi. Někomu to je jedno. Někoho to možná trápí. A je těžké se znovu otevřít. Někdy už to vlastně ani nejde.

Tak a přesně tohle jsem myslela, když jsem onehdy v komentáři k někomu jinému psala o svém soukromém "stropě", na který jako racionální člověk občas narážím při snahách o chápání poezie. Řeky přece odcházejí do moře, co je na tom divného? A když se použije vazba "někdy ... a jindy ...", čekala bych nějaký rozpor, ale "marně" a "celé věky" jsou pro mě významově hodně blízko. Takže sice chápu, o čem to má být, ale vyjádření je pro mě matoucí.