přidáno 07.08.2014
hodnoceno 2
čteno 842(5)
posláno 0
Narozen do světa bez špetky účasti,
nezbylo mi jiného než zvolit vlastní cestu.
Donucen vyrůstat bez naděje, bez lásky,
můžu jenom spínat ruce v prázdném gestu.
Lidé co jsou slepí mě vedou skrze labyrint,
hluší zase učí mě znát hudby krásu,
kreatury bez srdce učí mě jak milovat,
u koho má člověk hledat svoji spásu?
Kdo uslyší můj křik, co dere se mi z hrdla?,
kdo naplní můj život, co zmítá se v chaosu,
stopy vryté ve sněhu mě vedou němou alejí,
vzdávám se vší naděje beze špetky patosu.
přidáno 15.11.2022 - 17:51
Ten kdo tě cestou cvrnkne do nosu.
přidáno 08.08.2014 - 00:27
Celkem pekny :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Cesta životem : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla


Předchozí dílo autora : Nekonečná víra

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku