Kovboj a vrak

V oparu tvých oparů mé tělo exploduje,
exploduje beze zbytku, bez hluku, jen tak.
Nebylo to poprvé. Klovatinou pospojuje
tu parodii na člověka, ten křivolaký vrak,
jenž vábí vůní svobody a pluje
neznámo kam, jak větrem hnaný mrak.

Daleko za sebou nechala loď kontinenty,
krajinu žíznivou, nad pouští zlatou zář.
Zde nic, až na šťastný život transparenty!
A na nich - sezónní kovboj, znáš jeho tvář.
Kam zmizely ty zádumčivé filozofické momenty
a hovory? Jsou mrtvé, zbyl ve stetsonu lhář.

Rozdíl je v tom, že vrak odplul v dál.
Pozdě náš kovboj vzpomněl si pak,
jak krásně jim bylo, když podzim je hřál.
Nezbývá než polknout a napnout svůj prak,
přeci jen dlouho, co ze srdce se smál.
Exploduje beze zbytku, bez hluku, jen tak.