Červená Karkulka

Chtěla bych Vám vyprávět příběh o Červené karkulce. Ona bydlela v přepychové vile na okraji města názvem Hořovice. Měla milovanou babičku, která měla svůj baráček v Jincích. Jak milé děti víte z Hořovic do Jinec se jede lesem.
Když měla babička na svatou Mary svátek, jela k ní Karkulka na své milované Babetě slovenské výroby. Maminka jí dala do košíčku dárečky pro babi. Úhledně zabalené balíčky obsahovaly slivovici, vajíčka, teplé ponožky značky Adidas a Nike, dále zde byly Tatranky Opavia spolu s bílými jogurty Danone. Všechny dárky byly výhodně nakoupené v plzeňském TESCU. Maminka se s přáním šťastné cesty rozloučila s Karkulkou a šla obdělávat zahrádku. Ještě než odešla, přibalila Karkulce mapu okolí a kompas.
Teď konečně vyjela. Aspoň se o to snažila, věrná Babeta ne a ne naskočit. Až soused pomohl Karkulce roztlačit plně naloženou motorku. Jakmile vyjela, nedala přednost na křižovatce ve tvaru písmene ,,T" a málem ji srazil autobus soukromé cestovní kanceláře DouBek transport. Jen tak tak, že to ubrzdila. Po této strašné zkušenosti pokračovala ve své dlouhé cestě. Když naše milovaná Karkulka urazila čtyři kilometry, její stroj se náhle zastavil. To po velkém stoupání se její motor "uvařil".
Najednou z nedalekého keře vyskočil veliký vlk. Nejspíše se rozhodl, že jí sežere. Ale Karkulka byla chytrá a řekla vlkovi: ,,Milý vlku, já vím, že mě chceš sníst, ale já mám pro tebe radu. Já ti dám cvaknout mé slivovice, a ty mě za to necháš dojet k mé babičce, já jí dám dárky. A pak nás sněz klidně obě dvě." vlk souhlasil a jeli spolu na Babetě dále po silnici až k babičce do Jinec. Karkulka dala všechny dárky své babičce. Na tuto chvíli čekal vlk a obě je snědl. Zapil je Coca-Colou. Po tomto jídle se uložil ke spánku.
Babička i Karkulka volaly o pomoc mobilním telefonem Nokia. Zavolaly myslivce, který rozpáral vlkovo břicho výkonnou motorovou pilou. Naše hrdinky vyskákaly a objaly se s myslivcem. A z chudáka vlka udělali vycpaninu a za tvrdé peníze ho prodali do Německa. Jestli neumřeli, žijí z toho dodnes.