Nezapomněli jsme na jeden druh lásky? A sami sobě tím ubližujeme.
přidáno 03.01.2014
hodnoceno 16
čteno 1098(18)
posláno 0
Nikdy neodolala shlédnout se v lesklých hladinách rybníčků. Zalíbená sama v sebe, vědoma si obdivu a lásky. Tančívala divoce podél horských říček, mladá a hravá, přeskakovala po oblázcích. Probouzela v srdcích touhu a utíkala dál do údolí, kde se z dovádivého děvčete stala na okamžik důstojnou průvodkyní klidně plynoucího toku. Zčeřila pak dlaní chladnou vodu a překrásný odraz bílých obláčků i oblých zelených kopců. Se smíchem slunečních paprsků hladila květy planých jabloní.

Zpívali o ní písně a ona běhávala polními cestami s náručí plnou darů, rozdávala je se štědrostí, oči lesknoucí se láskou k těm, jež ji milovali.

Malíři za ní přicházeli, aby ji zvěčnili ve stínu kvetoucích lip, v chladivých nivách i tajemných lesích. Bývala jim tak vděčná. Pózovala s ochotou i líbeznou milostnou nesmělostí.

Bili se pro ni stateční básníci ve svých verších, udatně hájili její čest, byla-li zhanobena cizím nepřítelem. Vytáhli do boje hrdými slovy a ostrými verši, neváhali pro ni své vlastní životy uvrhnout do bídy. Plakala pro ně v chladivých jarních deštích, s lehkým večerním vánkem šeptala jim do ucha svá nejhlubší tajemství.

Dnes se prochází se svěšenou hlavou nikým nepoznána. Šedá hmota betonu pohřbila mnoha z jejích míst, těch, které si tak hýčkala. Od hnědých kalných hladin vod odvrací pohled, ve strachu, jak smutný obraz by spatřila. Opuštěná. Hanobená svými dětmi. Bez jejich lásky. Naše Vlast.
přidáno 28.01.2014 - 07:08
vanovaso: Jsem ráda, že to oslovilo. Díky!
přidáno 28.01.2014 - 06:12
Běhá mi mráz po těle, když to čtu...pravdivé
přidáno 26.01.2014 - 22:05
Jarka: Děkuju :-)
přidáno 26.01.2014 - 17:17
uživatel smazán
Natom je velký kus pravdy líbí se mi ta báseň já sice začínám ale snad se polepším.
přidáno 13.01.2014 - 12:43
Ailin: Moc děkuju!
přidáno 13.01.2014 - 08:49
Cítím smutek, když to čtu... stejný jsem cítila, když jsem se vrátila ze Švýcarska - a tak rychle přivyklá průzračně modrým řekám jsem najednou uviděla svoji milovanou Vltavu jinýma očima než dřív. Kažý pohled - na cokoliv - mě najednou bolel... Najednou jsem za vším viděla výčitku, jak by vše mohlo vypadat, kdyby... kdybychom nezapomínali na tuto lásku. Díky, Mannaz... :-)
přidáno 05.01.2014 - 17:32
Davidsoft: Takhle já prostě naši zemi vnímám. Jako domov. A v domove by mělo být bezpečno a svobodno pro naše počínání, byť pošetilé. Snažila jsem se ukázat naši zemi jako krásnou, láskyplnou a štědrou. To základní, co nám dává příroda, co je to nejdůležitější, protože bez toho jsme všichni nahraní.
Děkuju za zastavení i za názor. Cením si ho, donutil mě se zamyslet.
přidáno 05.01.2014 - 15:45
Od začátku mi ten popis připadal až důvěrně známý, byl jsem zvědavý, zda se dozvím konkrétní jméno pro ten nevyjádřený podmět... a poslední věta mě překvapila a udivila.

Pod pojmem "vlast" si představuji něco metafyzického, nedovedu si představit její personifikaci, takže mi ta poslední věta nesedí. Představuji si pod tím spíš jakousi touhu po možnosti chovat se tak, jak je v textu popsáno - běhat polní cestou a rozdávat dary kolemjdoucím beze strachu, že mě někdo znásilní či zabije, zaplatí si dobrého právníka a projde mu to bez trestu. O něčem takovém sním. :-)

Nikdy jsem se nikam stěhoval, možná proto tuto miniaturu nechápu správně. Vlasti či domova si budu moci začít vážit, teprve až je na nějakou dobu ztratím.

Miniatura je to ale velmi hezká, líbí se mi.
přidáno 04.01.2014 - 15:50
Jiří Turner: Dík za zastavení. I za úryvek. Karel Kryl byl ještě básníkem, co se bil a věděl za co.
přidáno 04.01.2014 - 14:50
Prach dní, hedvábně hebký,
skryl bílé lebky do závoje,
prach dní, skelety sťatých
s pohledy svatých od orloje,
prach dní v pokřiku dlasků
skryl stopy svazků polosmyté,
prach dní zahladil stezku
s kameny stesku po zemi té, po zemi té.
K.K.

...člověk ani nemusí být emigrant, aby se jako emigrant cítil...
přidáno 03.01.2014 - 22:55
Severak: :-)
přidáno 03.01.2014 - 22:33
tuhle Krásku také uznávám. Co já jsem po cestách za ní nachodil kilometrů...
přidáno 03.01.2014 - 13:20
Yana: Děkuju za zastavení. Taky nejsem příliš vlastenecká a mrzí mne to. Nemám na mysli fanatický nacionalizmus. Ale obyčejnou hrdost a lásku k svému domovu. Máš pravdu, že velký vliv má otevření se světu, jaksi se pak ty rozdíly stírají. Ale nechci, abychom přišli o svou jedinečnost.
přidáno 03.01.2014 - 12:30
jejej až mě zamrazilo při dočtení té poetické prózy, určitě ses dotkla velkého problému, dnes lidé, kteří jsou mí rodáci žijí po celém světě, uzavírají čím dál tím více svazky s cizinci, mají i dvě občanství, je běžné cestovat, oblíbit si jiné kraje jiné mravy, pak je jasné že ta naše malá vlast je jen místo kde jsme se narodili, já tedy jsem echt vlastenec ale nějak mě nenapadlo o tom s nikým mluvit, poptám se, zajímavé téma a opravdu je to škoda, hlavně pro nás samotné
přidáno 03.01.2014 - 11:44
Vilík: Díky moc!
přidáno 03.01.2014 - 10:25
Moc pěkný :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Kráska : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Vůně života
Předchozí dílo autora : Marek Šedivoj

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku