Vánoční smlouvání

Vánoční smlouvání aneb Jak svatý Josef nocleh hledal a jak ho po všelikých útrapách a strastech, pro sebe i pro svou ženu, pannu Marii svatou a samodruhou, našel.

Vstupuje UVADĚČ.

UVADĚČ:
            Nyní ctěné dámy, ctění páni, dítka i vy odrostlí, uvidíte výstup takřka divadelní, ve všelikých zemích hraný, blízkých ba i vzdálených, který vám bude hráti Neoexperimentální Polointuitivní Nekonvergenční Trio. Toto slavné představení slove Vánoční smlouvání, aneb Jak svatý Josef nocleh hledal a jak ho po všelikých útrapách a strastech, pro sebe i pro svou ženu pannu Marii, svatou a samodruhou, našel. Přejeme vám všem příjemné podívání.

UVADĚČ odchází, vstupuje JOSEF.

JOSEF:
            Jsem svatý Josef. Jsem tesař. Mám těhotnou ženu. Ani vám nepovím, jak se to stalo. I pro mne je to záhada. A zatímco se Mařka pod fíkovníkem připravuje na svůj nový úděl, já hledám po Betlémě nocleh.

Vstupuje HOSTINSKÝ.

HOSTINSKÝ:
            Jsem pohostinný hostinský. A hle, tu vidím Josefa Betlémem blouda od velblouda k velbloudovi. Kampak Josefe, kampak?
JOSEF:
            Hledám nocleh, milý pane. Prochodil jsem město celé a všude už maj obsazené pokoje i pokojíky, komůrky i komory.
HOSTINSKÝ:
            Ale Josef, co to slyším? Ty nemáš kde složit hlavu? Ty nemáš kde – chápu správně? – spát?
JOSEF:
            Je tomu tak.
HOSTINSKÝ:
            Tak to já tě u mě v domě ubytuju, Josífku. Večeři ti vystrojím. Vínem, masem pohostím. Ustelu ti, vyperu ti. Ty se vyspíš, jako nikdy, ty můj milý Josefe.
JOSEF:
            Ach, děkuji ti, příteli. My totiž nemáme peníze…
HOSTINSKÝ:
            Josefe, já jsem štědrý a nikdo v Betlémě nepoví opak, já dávám každému slevu, já slevím i o třetinu, ale, Josefe, jak mohu slevit bez ceny? No, lze slevit, když není z čeho?
JOSEF:
            Když my opravdu nemáme…
HOSTINSKÝ:
            Nemáte? Nemáte. A já mám zas plno, abys věděl. Sbohem.

HOSTINSKÝ odchází.

JOSEF:
            Buď zdráv. Ach. Jsem svatý Josef. Jsem tesař a mám ženu. Těhotnou. A nocleh žádný.

Vstupuje SLEČNA.

SLEČNA:
            Jsem sličná slečna. Osamělá na Betlémské ulici. A hle, kdo tu jde. Josef městem bloudící. Kampak Josefe, kampak?
JOSEF:
            Hledám nocleh, milá slečno. Prochodil jsem celé město a všude mají obsazeno, pokoje i pokojíky, komůrky i komory.
SLEČNA:
            Ach, můj milý Josífku, tak ty nemáš postýlku? Ty nemáš kde – chápu správně? – spát?
JOSEF:
            Je tomu tak.
SLEČNA:
            Tak to já tě u mě v domě ubytuju, Josífku. Večeři ti vystrojím, do postele uložím. V teplíčku si poležíš. Ty se vyspíš, jako nikdy, ty můj milý Josífku.
JOSEF:
            Ach, děkuji ti. My totiž nemáme…
SLEČNA:
            Nemáte? Vy? Ach, Josef, co to povídáš? Pluralu majestatiku užíváš? Či snad nějakou máš?
JOSEF:
            Mám ženu.
SLEČNA:
            Josefe, já jsem počestná a nikdo v Betlémě nepoví opak, já nechám přespat přítele, byť jsem jej znala krátce. Ale nemyslel sis doufám snad, že u sebe cizího mužského ženatého nechám…
JOSEF:
            Když my opravdu nemáme kde…
SLEČNA:
            Spát?! Tak si spěte třeba jeden na druhém. Půl noci ty a půl ona. U mě spát nebudete. Já mám plno – a neženatých. Sbohem.

SLEČNA odchází.

JOSEF:
            Ach, buďte zdráva, slečno. Jsem svatý Josef… to vy vlastně víte. Co mám a nemám, se už raději nebudu šířit. Jenom tak mít kde hlavu složit. Ach, kde my jen budeme spát?

Vstupuje ANDĚL.

ANDĚL:
            Vypadám jako obyčejný obchodník, ale jsem dobrý anděl. – Nakupujte U Anděla. Otevřeno denně od 7 do 7. Boží zboží za boží ceny. – A hle, kdo to tu used na chodník či na patník či na čem to ten šmudla sedí. Na čem sedíš, smrtel… poutníče?
JOSEF:
            Na zemi. A jsem Josef, pane. Jsem unavený a nemám kde spát. Nevíte, kde bych mohl přenocovat?
ANDĚL:
            Ale, Josef? Pokoj tobě v téhle pozdě noční době. Všichni u do peřin zalezli a spí a jenom ty, chudáku, nemáš kam?
JOSEF:
            Ano, vlastně, přiznávám, taky žena. Těhotná právě, po páté.
ANDĚL:
            A peníze, hádám, nemáte. Jo, tak to marně nocleh hledáte. V Betlémě takové komůrky není, kde by šlo přespat bez placení. Leda snad…
JOSEF:
            Kde?
ANDĚL:
            Ve chlévě na seně.
JOSEF:
            U vás?
ANDĚL:
            Jen pokud domovní řád ctíte a jeho nařízení dodržíte.
JOSEF:
            A jaká jsou to?
ANDĚL:
            Nerušit křikem ni sténáním noční klid.
JOSEF:
            Mařka se ještě snad nechystá porodit.
ANDĚL:
            Nesahat na jesle – ještě je zničíte.
JOSEF:
            Tesař jsem, jestli to nevíte. Vím, jak jsou takové jesličky chatrné.
ANDĚL:
            Zavírat dveře, by…
JOSEF:
            Vždyť já vím. Nikoho cizího do chléva nepustím. Byť by tam i sám král Herodes stál, nepustíme ho dál. Vše ujednáno. Pane, já bych spal. Kde je ten váš chlév?
ANDĚL:
            Tam, za branou, u cypřiše…
JOSEF:
            Vím, tamtudy jsem přišel. Nashledanou pane a děkuji moc!

JOSEF odchází.

ANDĚL:
            Ach, jaká to, jaká to veliká noc.