Pocitová II.

Překročit Rubikon
nebo jen do sebe zabodnout statísice šavlí
karmínovou mlhou
procházet se po cimbuřích

prší
a mraky divoce se honí
louže předvádějí okruží šedivému světu
možná jen lacinost studené kalné vody

prší
kapka s kapkou závodí po oknech
zrcadel do nitra lidí

seděla jsem před balkónovými dveřmi
přemítala varianty
plakala neviditelné kvílející slzy
padaly na koberec

pouze myšlenkám a svědomí nelze udělovat maty

ztracený čas
v šeru mozkových toků

zle se mnou
chlast již nechutná mi

prázdnota ve dnech neuplynulých

spíš klidně
já vím

možná mám tajemství

chci být jiná
maximálně jiná
třeba si jen povídat se želvami

chci slunce
na obloze i v duši

paprsek co starost moji hned vysuší