Problém tří těles (prolog)

  Některé věci se opakují. Víc než by leckdy bylo zdrávo. Například takové ty příběhy před kterými jsme byli varováni. Víme, že špatně skončí, přesto si je sami s radostí znovu prožijem.
  Některé věci se opakují každý den.
  Každý den se na Zamenhofově ulici nabourá nějaké auto. Prostě Zamenhofova.
  Každý den jeden neúspěšný spisovatel vyhlíží v knihkupectví na nádraží, zda dnes nemá směnu ta hezká knihkupčice. Prostě tradice.
  Každý den někdo přemýšlí pod stromem o tom, proč je na světě utrpení. A nemusí to být zrovna Budha nebo Marx.
  Každý den jedou dělníci do Škodovky.
  A právě při cestě do práce se odehrává nejvíce každodenních rituálů.
  Každé ráno přijíždí na poslední nástupiště elektrická jednotka z Klikohradu, otevře dveře a vychrlí zástupy pracujících. Tak i ten den.
  Každý den pak ty stovky párů nohou jdou podchodem a vy v tom můžete cítit sílu. Tu pravou ekonomickou sílu Markétova. Tak i ten den.
  Každý den si můžete všimnout, že se z toho davu oddělí takový starší pán s taškou přes rameno a stejnokrojem nejčtenějšího Hlubočického deníku. Tak i ten den.
  Každý den pak nasedne na rychlík R735 ,,Inženýr" a v něm nabízí noviny. Tak i ten den.
  Každý den mu pak někdo řekne: ,,Tak já bych si vzal ty Obzory." (Tak se ty noviny jmenují)
  A tomuhle detailu je třeba dát prostor.
  Ten den si totiž ty noviny koupil muž, který nás bude dále zajímat. Posadil se, rozložil noviny a pustil se do čtení. Měl před sebou plno práce. Jel totiž zrušit zbytek ráje na zemi. Pro špatnou výnosnost samozřejmě.
  Ale to nás nemusí vůbec překvapit, z toho samého důvodu se totiž ruší spousta důležitějších věcí....