|
muselo to ven
 16.12.2007 36 3690(226) 0 |
Svíčka pátou sirkou vzplála.
Víš, asi špatnej kalíšek.
A tvůj hrob jak jeden z mála,
měl atmosféru dušiček.
Ty svíčky ráno zapálené,
ty povětšinou vítr zhas.
a týden asi potrvá,
než zapálí je někdo zas.
Jo, zajdu zase,
víš, že chodím mimo jiných lidí.
Dorostl jsem už tvému svetru,
jsem chlap, co se ze slz stydí.
Asi zajdu na vánoce,
ten nejlepší dárek dát.
Nikdy jsi se mně nepřiznal,
jak mne s dětmi vidíš rád.
Víš, i holky si tě pamatují,
i to jak byls prima.
... byl prosinec 13.
v ten den mně začala zima.
Víš, asi špatnej kalíšek.
A tvůj hrob jak jeden z mála,
měl atmosféru dušiček.
Ty svíčky ráno zapálené,
ty povětšinou vítr zhas.
a týden asi potrvá,
než zapálí je někdo zas.
Jo, zajdu zase,
víš, že chodím mimo jiných lidí.
Dorostl jsem už tvému svetru,
jsem chlap, co se ze slz stydí.
Asi zajdu na vánoce,
ten nejlepší dárek dát.
Nikdy jsi se mně nepřiznal,
jak mne s dětmi vidíš rád.
Víš, i holky si tě pamatují,
i to jak byls prima.
... byl prosinec 13.
v ten den mně začala zima.
10.12.2018 - 21:40Ó Gabkine, až nyní jsem plně pochopila, co jsi mi kdysi psal.. a ani nevíš, co pro mě onehdá tvoje slova znamenala a jak moc mi pomohla.. ještě jednou ze srdce děkuju.. a doufám, že čas je opravdu ten nejlepší ranhojič.. přeji jen to dobré. A díky..
22.04.2015 - 23:47Plná emocí.. smutně bolavá.. a přesto, nebo právě proto, velmi krásná. Jsem rád, že jsem na tuto báseň narazil. Byla to náhoda a ty někdy člověka obohacují...
02.11.2010 - 21:56dnes obklopen tmou já zapálil svíci
abych daroval světlo jež potěšit má spící
když jsem pak sirku zhasínal
a krátce se na ni zadíval
netrvalo mnoho chvil
a já si tvou báseň vybavil
děkuji.. za to že jsi ji napsal
abych daroval světlo jež potěšit má spící
když jsem pak sirku zhasínal
a krátce se na ni zadíval
netrvalo mnoho chvil
a já si tvou báseň vybavil
děkuji.. za to že jsi ji napsal
17.06.2010 - 01:13... tak smutné ...tak klidné zároveň ...tak dlouho to je ...a přesto mám z Tvých slov pocit, jako by to bylo včera ... při každé cestě TAM v ruce se sirkami a svíčkou, která svítila nejdříve na cestu, a teď i na to, aby Duše nebyla sama a ztracená ...
07.06.2009 - 16:34Přečetla jsem to třikrát za sebou a říkala si, že na tohle nejsou slova, ale nedá mi to... bolavá nádhera... obvzlášť v době, kdy tohle s někým prožívám...
21.03.2009 - 22:41Včera jsem byla na pohřbu hodně dobrého kamaráda, takže mě to úplně odrovnalo. Totálně. Pěkně blbá náhoda, že jsem Tvou báseň objevila zrovna teď..:'-(
21.10.2008 - 00:07uživatel smazán
svým "smutným" způsobem se mi to moc líbí:)
01.01.2008 - 08:52Hezky pravdivě vypsané, přesto ne ufňukané, ale dospěle upřímné a takové... ryzí... až téměř ze zlata.
17.12.2007 - 16:30nevim.... nejak mi nesedi rymovani... nehodi se k te melancholii... u posledniho verse ale opravdu zamrazi...
16.12.2007 - 23:05ztráty nás posunou jako figurku na šachovnici do pole, o které jsme třeba ani nestáli....střídá se černá s bílou...na vše jsme - jen se svou vlastní silou...
16.12.2007 - 21:53Velice povědomá bolest, která bohužel (nebo bohudík...?) nikdy nepřebolí...
16.12.2007 - 21:06Ještě stále to hodně bolí
je to cítit z Tvé básně
dlouho trvá než to přebolí
ten čas neurčí nikdo přesně
....jedna z věcí, která v životě nejde....
je to cítit z Tvé básně
dlouho trvá než to přebolí
ten čas neurčí nikdo přesně
....jedna z věcí, která v životě nejde....
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pátá sirka : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Horizont
Předchozí dílo autora : Očima ženy
