PROMIŃ Děvče

Vstávám s vůni kávy,kol panuje ticho,
tebe jsem opustil,je mi to líto.
Omlouvám se,jiná dívka v tom byla,
svýma pomněnkovýma očima,mě tehdy ohranula.

Z jejího hlasu,byla cítit zvláštní něha,
rety růžové,po pás zlaté vlasy měla.
Když tancoval,tělu jejímu nedalo se odolat,
kdo spatřil ji,jen ji chtěl milovat.

Promiň děvče,ani já ji nedokázal odolat,
miluji ji,možná jednou,si budu stěžovat.
Člověk v životě,udělá spousty neodpustítelných chyb,
dnes se děvče jak s tebou,mám líp.

Nemusím na ulici usínat,už domov mám,
chodím dveřmi,né jak oknem k vám.
Je to svobodná matka,ale mě miluje,
znovu zas,srdce mé se raduje.