aneb Jak jsem se dostala na bohemistiku...

A to pivo stálo taky jen 19, Gambáč jedenáctka. Co jsem dnes viděl u vypití jednoho piva mne poznamená do konce života. A ty si máma? A ty si táta? Celou tržbu si prochlastala, mý mámě si chtěla uříznout hlavu! Nekřič, ten kluk se z tebe počůral. Zavolám policajty, žes mě zmlátil. No jo, jenže před tou fackou jsem se tě snažil dvě hodiny uklidnit. (Nejvíc mě dostali oči toho malinkatýho kluka, slzy nějakýho plešatýho agresora, a to, že si stěžuju na nějakou posranou autoškolu, když lidi musí řešit takovýhle věci, dementi....). Run like hell, se sexy brunetkou pod stan. Zbytečně ukecaná změť slov.

Sebekritika, kritika přátel, kritika učitelů.

Jakmile si připustíme, že dokonalost neexistuje, tak dokonalost prožíváme... Tak jedna písnička, kterou jsem teď objevila a vystihuje co má , příjemný poslech, jestli máte stejný styl a když ne, text taky nemá špatný pro inspiraci :)

báseň, kterou bych sem dal, kdyby byla možnost dávat více básní denně.

má duše pláče

N: nadřízený P: podřízený PŘÍPADNÉ CHYBY BUDOU PO UPOZORNĚNÍ OPRAVENY

Asi není, co dodat.

Ani nevim co mne k tomuhle vede ...