Na prahu Prahy

Zajel bych zase do Prahy
Nehybný, vagónům navzdory, stíhal život
v pastelových barvách

Neurčené dráhy jednou protnou přítomnost.

Zajel bych zase do Prahy
V náruči nevlastního kupé
houpán s nesplněnou touhou vzdušných polibků
od čekajících řidiček
u čekajícího zpěvu sirén

Rychle odejdou
stejně jako odeznivá ozvěna
když prochází přítomností
a překvapuje nečekaně, aniž by vylekala

Zajel bych zase do Prahy
Věží se ptal
které zvoní hraně
měl rád podzim
a v něm
zamilovaně přemlouval
Podzemnici Kolejnou
k jízdě na světlo

Zašel bych zase do parku
možná na Letnou