Obřady za mrtvé

Tolik nepochopení, tolik konformity, strachu a pohrdání. Tolik nenávisti je teď všude kolem...

* * *

Sledoval jsem jeden rozhovor s Vladimírem 518. V tomto rozhovoru padl jeden zajímavý postřeh - před sametovou revolucí se dělo běžně to, že spolu pankáči a skinheadi sedávali v jedné hospodě. Bylo to tím, že obě tyto skupiny byly ve stejné situaci - byly trnem v oku vládnoucí třídě. Rok poté, po sametové revoluci, si už navzájem dávali přes držku.

V rozhovoru se také povídá o pronásledování mániček. To je docela zajímavá a pro nás mladé docela nepředstavitelná situace. Dovedeme si jen těžko představit to, že nás někdo bude pronásledovat jen kvůli tomu, jak se oblékáme nebo jakou muziku posloucháme. Člověk by řekl že s pádem komunismu to zmizelo... Jen že.... Jenže nenávist se přesunula na jiné fronty.

* * *

Nejhorší věc, co může režisér hororu udělat, je ukázat příšeru v plném světle. Největší strach vzbuzuje neviděné, to je známá věc. Snad proto se facebookem šířilo tolik strachu z imigrantů.

A když už jsem skončil v myšlenách u těch imigrantů - vzpomněl jsem si na jednu myšlenkovou hru - slovo "imigrant" nahraďte v článku slovem "žid". Co vám z toho vyleze?

No... Čtu teď román Umberta Eca Pražský hřbitov. Hrdinou tohoto románu je zapřísáhlý antisemita. A na románu je to znát, protižidovských pasáží a karikatur je tam skutečně požehnaně.

Kdybychom Eca neznali, mohli bychom si myslet, že antisemita je spisovatel sám, ale to by byla chyba lávky. On si nic z toho co napsal nevymyslel. Jen opisoval od jiných. Ano opisoval od jiných, o tom je ten román především.

Ano, ten román je o bezostyšných manipulacích vedoucích k šíření nenávisti vůči židům. Existovala celá nakladatelství, specializující se na nenávist. Na začátku pamflety, na konci Dreyfussova aféra.

* * *

Ale mýlili bychom se, kdybychom si mysleli, že je jen nenávist úmyslná. Nenávist je především záležitost citů.

Mám rozmyšlenou jednu povídku, v rámci výzkumu pro tu povídku jsem řešil otázku: Jaký může mít šílenec důvod k tomu, aby někoho pobodal nožem?

Tato otázka mi přinesla překvapivě mnoho odpovědí, dost lidí (na můj vkus až možná moc) se dokázalo vcítit do role šílence.

A jako nejpravděpodobnější scénář (čti ten, se kterým se dovedu až nepříjemně ztotožnit) se mi nakonec zdál Volný pád (mimochodem, to je skvělý film) - situace, kdy už má hrdina všeho po krk. Kdy se nenávist a frustrace hromadí v člověku tak dlouho, až mu z toho jednou rupne v kouli a začne ubližovat všem kolem sebe.

Nenávist se totiž střádá po troškách. Vzniká ze spousty malých nepozorností, drobných nedorozumění a zdánlivě nevinných ústrků. Každý z nás nese v sobě kus viny.

Je děsivé si to uvědomit, člověk pak má tendenci sklouznout k jisté obsesi predestinovaným, nejlépe dědičných hříchem a hlavně vinou, jak je to vidět u některých křesťanů. Ne, to ne....

* * *

Nyní bych rád předal slovo skupině Hrdinové nové fronty. Tím se dostáváme opět na začátek - k pankáčům.

Co mě naučil tenhle svět,
Bezmezně k smrti až ho nenávidět,
Vraždy a hříchy, skutky a činy,
Každej z nás nese v sobě kus viny.

Žijeme v místech, co nám odkázali předci,
Soukolí dějin osudem dané.
Mrzuté brumlání, svázáni v kleci,
rituál představ, duševní narkomané.
Vraždy a hříchy, skutky a činy,
Každej z nás nese v sobě kus viny.
Všeho.

Proletět světem o čtvrtém rozměru,
zahájit výpravy opačným směrem.
Galeje poznání zkrocení živlů
Minuty ticha za padlé
Vraždy a hříchy, skutky a činy,
každej z nás nese v sobě kus všeho.