přidáno 09.04.2015
komentářů4
čteno1010(5)
Když jsem se s tebou loučila,
koho jsem toužila přesvědčit?
Ze dveří rázně vykročím,
v srdci mém zůstane smíření, klid...

Jsi pouhý dům...
Avšak za slovem
skrývá se víc.
Byl jsi domovem...

Pár dalších měsíců
ve svých snech
teskně jsem bloudila
ve tvých zdech.

A pak jsem prozřela...
Nejde jednoduše
mávnout a říct: "Sbohem."
Vymazat tě z duše.

Já tvého ducha dál
v sobě si ponesu,
co na tom záleží,
jakou mám adresu.

Ač stokrát jiné je
tvé hmotné vzezření,
v mém nitru vůbec nic
s tebou se nezmění.

Všechny ty kouzelné vzpomínky
na dobu mého dospívání,
pevně jak stěny srdeční
navěky v sobě budeš chránit.

Momenty s tebou spojené
ze sebe vyhnat nemohu.
Jsi krásnou, vzácnou součástí
mého životního příběhu.
přidáno 10.04.2015 - 11:48
Amelie M.: Ač nelpím na hmotě, tohle mě dlouho pronásledovalo. Ten dům se tak moc změnil, ale já si ho v sobě nesu pořád stejný a v něm své dětské já...
Díky za komentář :)
přidáno 10.04.2015 - 11:46
vanovaso: Přesně tak... Díky :)
přidáno 10.04.2015 - 08:40
téda, úplně mě mrazí.. máš pravdu.. i hmotné statky mohou mít "duši".. a může se nám po nich stýskat z jiných důvodů, než majetnických..
přidáno 09.04.2015 - 16:53
Některá místa v nás zůstanou navždy...i když již nejsou naše nebo jsou daleko ...:-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Domovu v mém srdci... : trvalý odkaz

Následující deník autora : Díky, mamčo přírodo
Předchozí deník autora : Miniatury o Lásce

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku