Mistr a Markétka

Čtenáři, za mnou! Kdo říká, že na světě neexistuje pravá láska, věrná až za hrob? Ať tomu lháři vyříznou jazyk! Čtenáři, za mnou! Neváhej a následuj mě, já ti takovou lásku ukážu.

Tak těmito slovy láká Michail Bulgakov čtenáře za hlavní hrdinkou svého románu. Nutno dodat, že oprávněně. Láska Mistra a Markétky je opravdová - spontání, opětovaná a upřímná.

Jako každá (románová) láska ale i tato musí překonávat nesnáze.

Milenci se scházejí potají, protože Markéta Nikolajevna je už vdaná. Nakonec Mistr skončí v blázinci a Markéta se bojí, že se s ním už nikdy nesetká.

Objeví se taková zvláštní naděje - Markétka se z lásky pro svého Mistra obětuje temným mocnostem a už to vypadá, že díky tomuto zásahu zhůry (tedy ehm, spíše zdůly) budou moci milenci zůstat spolu.

A v tu chvíli přichází ta zrada. Na scéně se objevuje Azazel s otráveným vínem.

Mistr a Markétka mohou zůstat šťastně spolu. Ale ne na tomhle světě.

* * *

Mistr:
Jsem princem noci, anděl temné hvězdy,
dávám náruče ztracených snů.
Slyším tvé volání, černá ikono ráje,
jsi v mém srdci bodnutý nůž.

Markétka:
Slyším nářek tvůj, dávno vím to vím,
že je měsíc tvůj bílý král.
Srdce krvácí, ruku podej mi,
půjdem hledat svůj svatý grál.

Mistr:
Dám ti lásky svého těla temné voodoo,
v noci se staneš černou Madonou.
Kradu tvé tělo, zradím tvou duši,
uprostřed pouště pak zanechám tě opuštěnou.

Markétka:
Dávno vím to vím, slyším volání,
celá hořím v obětí tvém.
Vím, že s tebou dál život nekončí,
v chrámu lásky, tajemných her.

Oba:
Poznej můj úděl, má ústa tu máš,
dej mi svou víru, chrám lásky je náš.
Poznej můj úděl, má ústa tu máš,
dej mi svou víru, chrám lásky, chrám lásky je náš.

Mistr:
A ty dál se ptáš, kdo mi sílu dává,
jsou to stíny mých dávných vojsk.
Nikdo netuší, co se odehrává,
v hluboké noci v úkrytu hor.

Markétka:
Dávno vím to vím, slyším volání,
celá hořím v obětí tvém.
Vím, že s tebou dál život nekončí,
v chrámu lásky, tajemných her.

Mistr:
Vidíš mé tělo, vidíš má ústa
a mojí sílu ale nikdy nikdo nezměří.
Vidíš mé tělo, vidíš má ústa,
já jsem ta existence, v kterou nikdo nevěří.

Oba:
Poznej můj úděl, má ústa tu máš,
dej mi svou víru, chrám lásky je náš.
Poznej můj úděl, má ú;sta tu máš,
dej mi svou víru, chrám lásky, chrám lásky je náš.

Poznej můj úděl, má ústa tu máš,
dej mi svou víru, chrám lásky je náš.
Poznej můj úděl, má ústa tu máš,
dej mi svou víru, chrám lásky je náš.

Poznej můj úděl, má ústa tu máš,
dej mi svou víru, chrám lásky je náš.
Poznej můj úděl, má ústa tu máš,
dej mi svou víru, chrám lásky, chrám lásky je náš.