Něco jako pseudofolklór. Pokus o zbojnickou píseň. Někde ze dna mého šuplíku. Upgradováno 10. 1. 2013

vydali jsme se v neckách, směrem k ostrovu pokladů...

Příběh první vlčice, která se přidala k lidem. Psí "prafeny"

Rozbíhám štafetu.

Z milostného dopisu (píše žena).

Něco mi zbylo z loňský zimy, nějaký dříví, taky jedna báseň. Teď se to hodí.

Poměrně dost často se "pohybuji" po našem pozemku s krumpáčem a lopatou a nalézám úžasné poklady.

Zamyšlení nad formou a obsahem.

Ještě není podzim...

Pokud někdo bydlí v sídle, kde je kostel, bývá kostelní věž to co je vidět z největší dálky a co je pro sídlo charakteristické, svým způsobem se kostely dotýkají všech, nesejde na tom, jestli věří v Boha nebo nevěří. Kostely se staly součástí naší krajiny. Báseň byla napsána pro Noc kostelů, která proběhla na jaře. Kostely byly vždy veřejným prostorem, zůstaly v nich otisky duší lidí, kteří tu žili před námi, možná v nich zůstanou i otisky našich duší.

Zážitky z natáčení v komparsu filmu Rytíři ze Šanghaje (jde to 22.9. na Prima Cool). Nemám to v elektronické podobě. je to sken zápisu psacího stroje, když se text posunuje tak, aby byl ve výšce očí, je to docela čitelný. Podtržené části jsou citace, označil jsem tak pro redakci Kutnohorského deníku místa, kde má být kurzíva. Pravděpodobně rok 2002.

Vkládám opětovně své soutěžní dílo s filmovými hláškami, neb je to jediný způsob, jak ho dostat do sbírky. Kdo to četl číst to nemusí, kdo to nečetl může.

Když namotávám prodlužovák.